Správně bychom měli vytvořit audiopozvánku, aby to bylo tématické, ale holt si ji budete muset jen představovat. Takže tedy...

První setkání fanoušků audiofantastiky. V pátek 21. listopadu od 15:00 do 19:00 proběhne ve smíchovské pobočce Městské knihovny v Praze další z našich mikro-conů. Čeká vás setkání s předními autory, nahlédnutí do zákulisí výroby audioknížek, ukázky i novinky. A hlavně možnost setkání lidí, kteří mají knížky do ucha stejně rádi jako vy.

Získejte podpisy oblíbených hvězd a vyzkoumejte jako první, co dalšího se chystá. Můžeme být i ošklivě komerční – Vánoce se blíží a nějaká ta placka s pěknou knížkou vám může ušetřit zběsilé pobíhání po obchodech v předvečer štědrého dne.

Na co se těšit? Program je bez záruky a orientační, ale slibujeme, že pokud něco ubereme, nahradíme to něčím nejméně dvakrát lepším!

15:00 Jiří Pobuda a Míla Linc: „Barevné“ audioknihy Strak na vrbě (Stín Černého hvozdu, Zelená, Stín modrého býka)

15:20 Walker a Volf: Jak se vyrábí audiokniha

15:35 Zdeněk Pobuda, František Kotleta – Bratrstvo krve

15:55 Vojtěch Hamerský: DIY audioknihy

16:10 Vilma Kadlečková: Mycelium

16:30 Velká diskuze (ptejte se, na co chcete, řekneme vám ještě mnohem víc!)

18:00 Petra Neomillnerová: Amélie

18:20 Štěpán Kopřiva: Asfalt (a dost možná ještě někdo další od WaV )

Na závěr to nejdůležitější: Městská knihovna v Praze, pobočka Smíchov, Náměstí 14. října 15. Knihovna je v budově bývalé smíchovské tržnice, nejlepší spojení metrem B na zastávku Anděl nebo tramvají 4, 7, 10, 14, 16 na zastávku Zborovská. Začátek v 15:00, vstup zdarma!

Napsal: Daniel Tučka

O některých akcích se vyplatí informovat i s odstupem, protože někdy si zajímavé projekty razí cestu na pole slávy jen s obtížemi a ne vlastní vinou zapadnou do bahna přemíry informací o všem možném. Ve středu 15.4. se v Praze v klubu Carpe Diem konala Fantastická literární degustace. Setkání českých autorů fantastiky Míly Lince, Martina D. Antonína a Vilmy Kadlečkové s jejich čtenáři pěkně naživo zprostředkoval spisovatel Dan Tučka ve spolupráci s nakladatelstvím Straky na vrbě.

A jak degustace chutnala? Přes nemilou absenci Míly Lince způsobenou nemocí věříme, že si ji užili nejen diváci, ale i samotní spisovatelé. Ukázku z Lincova pokračování Černého hvozdu (Když se pohne les), přečetl pořadatel a moderátor Daniel Tučka: Nad Kozím hrádkem hejtmana Prokopa se začínají stahovat mračna, proti světu malicherných lidských bojůvek stojí tentokrát sám hvozd a bude zapotřebí veliké odvahy a statečných mužů, kteří jsou však příliš mladí, příliš staří nebo unavení zodpovědností, zatímco císař nehodlá pustit ani stříbrňák. Středověce syrový a drsný pokrm rozhodně zasytí.

Martin D. Antonín nezklamal brutální akcí okořeněnou mistrně vybroušeným humorem. Ve třetím pokračování Daemonicy (Česká sekaná) se opět setkáme s bohorovným Arnoštem Hovězím, uvězněným v těle krásné démonky pronásledované peklem, nebem i nic netušící policií. Co se stane, když se pokusíte použít mrtvé na pražském Vyšehradě a bojovat s nimi běžnými prostředky, zakusí pouze na vlastní kůži (oči ateistů nadpřirozeno jaksi ignorují) pozemští strážci zákona. Vynikající pošimrání s velmi ostrou příchutí.

V závěrečném díle Mycelia dojde na zásadní odhalení, jak naznačila Vilma Kadlečková. Jako jedni z prvních jsme byli svědky nečekaného zvratu ve vztazích hlavních hrdinů. Napětí se stupňuje a možná se kromě všudypřítomných hub dočkáme i hmyzí bašty. Otázkou stále zůstává, kdo koho si podá ke kosmické hostině. Tajemná chuť s dlouze trvajícím dozněním.

Kromě toho nám spisovatelé odhalili některé své záliby a postoje k životu, vesmíru a vůbec. Troufáme si tvrdit, že mnohé z otázek nikdy v oficiálních rozhovorech nezazněly a mohli jste se tedy například dozvědět, jak nahlížejí nejen na zdravou výživu, prokrastinaci a úspěch, ale rovněž na Padesát odstínů šedi, Hvězdné války a Stmívání.
Součástí komplexního menu byla i recitace, ano čtete správně, jejich autorské poezie – skutečné lahůdky pro vybranou společnost konzumentů.
A po vylosování věcných cen věnovaných nakladatelstvím Straky na vrbě došlo i na slibovanou příběhovou improvizaci, při níž měli diváci možnost volit nejen ze dvou úvodů, ale i vhodně zvolanými slovy směřovat děj, s nímž oba přítomní umělci žonglovali neuvěřitelným způsobem, za mohutného aplausu a podpory publika.

Pokud vám menu zachutnalo, nezbývá než se těšit na příště a doporučit ostatním zahnat hlad kvalitním čtivem, které nám (doufejme brzy) přichystají.

Sledujte naše stránky, protože pozvánka na příští podobnou akci se tu jiste objeví.

Akci sponzorovalo nakladatelství Straky na vrbě a případné připomínky k organizaci můžete směřovat na Dana Tučku, který to celé nesl na bedrech.

Prý: „udělej reklamu!“. Prý „napiš skvělej článek, kterej přitáhne co nejvíc lidí“. A tak jsem seděl a přemýšlel, jak letošní ročník CONiáše vychválit, až jsem přišel na jednu velmi jednoduchou věc. Prostě řeknu pravdu a ono to bude bohatě stačit!

A tak jsem začal psát. Původně jsem chtěl být strašně originální a tvořil pozvánky v tomhle stylu:

„Čtenáři našeho listu Nový Herold jistě velmi dobře znají Viktoriino nádraží, jež se má brzy otevřít veřejnosti. Nabídne propojení všech známých druhů civilní dopravy a setkati se zde bude možné se všemi dopravními prostředky, jež ve jménu královny slouží lidu: dopravu lodní, železniční a paromobilovou zde doplní i terminál vzducholodí a nově otevřené zastávky parní rychlodráhy…“

… mohli bychom se dočíst, kdyby náš svět žil v okouzlení parními stroji stejně jako tomu je ve steampunkových románech.

To mi ale nepřišlo tak dobré, a tak jsem zkusil něco jiného. Ten historický styl se mi fakt líbil a tak jsem se to pokusil překroutit, jak jen to šlo, abych byl spokojený. Ale taky to nebylo ono.

Velectěnému čtenáři rádi bychom nabídli zprávu o akci zvané CONiáš, jež koná se již po deváté. Tématem jeho bude žánr steampunku, jenž je velectěným čtenářům jistě dobře znám. Vzácní hosté přislíbili svou účast, těšiti se tak můžete na přednášky historické, teoretické i autorská povídání a čtení, ba i křty knih nových. K tomu navíc doprovodného programu nabízíme dostatek, stejně jako místo na dobré adrese. Kdo tedy v sobotu 19. září plánů žádných nemá, vítán bude na Mariánském náměstí v domě knihovním. Více se dozvíte na celosvětové informační parosíti www.mlp.cz/conias

Takže jsem to nakonec vzdal a napsal to normálně. A ejhle, ono se to psalo samo, protože nabídnout toho můžeme opravdu hodně. Ač jsme jednodenním conem, dovolím si troufale tvrdit, že minimálně jsme nejlepším knihovním conem.

Stateční pánové a krásné dámy

V pátek 18. září proběhne ve stromovce Steampunkový piknik – kdo se chce naladit na sobotní con má jedinečnou šanci. Vše proběhne v těsné blízkosti Planetária hlavního města Prahy, takže i kdyby začalo pršet, tak to nevadí, budeme se mít kam schovat. I tady je v programu nějaká ta přednáška, nějaká ta soutěž a samozřejmě nějaká ta mlsota, kterou si přinesete.

Hlavní část programu proběhne v sobotu 19. září, kdy se setkáme už podeváté v Městské knihovně v Praze. Už teď je to úctyhodné číslo, příští rok to bude ještě lepší!

Pro ty, kteří lační po vědomostech, jsme připravili řadu zajímavých přednášek od našich stálic k úplným nováčkům. Program jsme namíchali s virtuózním uměním nejlepších barmanů – čeká nás něco teorie o steampunku, něco historie (například o viktoriánském Londýně nebo i koloniální Indii) i něco literatury (Daniel Tučka, Martin D. Antonín, Petr Schink…).

K tomu samozřejmě nezapomínáme na tradiční kavárnu s velkou relaxační zónou, kde bude možné v klidu si pokecat, v místě je i bistro s přísunem alkoholu a teplých jídel, chybět nebudou deskovky nebo různé stánky, abyste si mohli odvést nějaký suvenýr (třeba antologii Excelsior, Gentlemani, která se na CONiáši křtila loni).

Chybět nebude ani tradiční památeční placka (pro ty šikovné, kteří vyluští náš kvíz), kterou si vlastnoručně vyrobíte. Samozřejmostí budou dárky pro návštěvníky (obsah ještě ladíme, ale bude to super, věřte nám. Minimálně už teď máme hotový seznam doporučených knížek, abyste věděli, po čem sáhnout).

Máte doma nějakou starou scifárnu nebo fantasárnu, kterou je vám líto vyhodit? Tak ji přineste, součástí je opět Fantastický den pro výměnu knih. Třeba získáte něco, po čem vaše srdce už dlouho touží.

A mohli bychom pokračovat ještě dál, ale to bychom vás připravili o všechna překvapení. Proto dodáme už jenom to nejdůležitější:

-          Vstupné pro čtenáře Městské knihovny v Praze zdarma, pro ostatní je vstupné v ceně nové průkazky (tedy 80 korun – ono to zní jako reklama, ale jsme fakt výhodná knihovna J).

-          Ideální místo v centru Prahy jen kousek od zastávky Staroměstská (a dokážeme doporučit i blízká místa, kde se dá dobře a relativně levně najíst!) – přesná adresa je Mariánské náměstí 1, Praha 

-          Všechny potřebné informace, program, a další zajímavosti potřebné k účasti naleznete na stránce www.mlp.cz/conias nebo na facebookové stránce www.facebook.com/conias.knihovna

Abyste si sami mohli spočítat, že vám ve výsledcích Knihy roku Sardenu nekecáme, přinášíme konkrétní odpovědi jednotlivých respondentů. A těšíme se, že v komentářích přibudou odpovědi čtenářů.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

jak jsme avizovali v předchozím článku o anketě Kniha roku Sardenu, přinášíme odpovědi jednotlivých respondentů. Budeme se těšit zase za rok.

TOMÁŠ BANDŽUCH (spisovatel)

Terry Pratchett: Pod parou(Talpress) – sice to není úplně nejlepší z děl páně Pratchetta, ale i tak se se jedná o navýsost kvalitní (a bohužel tentokrát i poslední) výlet na Zeměplochu.

Zdeněk Rampas (ed.): 12 nesmrtelných (Argo)– výběr z těch nejlepších povídek, které prošly rukama ASFFH, poskytuje reprezentativní průřez tím, co za posledních dvacet let dala česká fantastika čtenářům.

Dmitry Glukhovsky: Budoucnost (Knižní klub)– dystopie o tom, že žít věčně nemusí být taková výhra, jak by se mohlo zdát.

MARTIN BEČVÁŘ (recenzent – FantasyPlanet, Fantasya, Pevnost)

George R. R. Martin (ed.): Divoké karty (Argo)

Jeff VanderMeer: Anihilace (Argo)

Ondřej Jireš (ed.): Legendy české fantasy II (Argo)

Plus bonusově ještě přidám brožovaného Rothfusse– Jméno větru a Strach moudrého muže (Argo/Triton, 1. vyd. 2008 a 2012), ale to se jako první vydání asi počítat nebude.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

Robert Jackson Bennett: Město schodů (Host)

Nádherně vymyšlený svět, fascinující a věrohodný, otevírající spoustu trýznivých otázek a provokující k zamyšlení.

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Literární spolek Laury Sněžné (Paseka)

Krásný jazyk a obraznost, pro mne je to hlavně kniha o příbězích a hledání příběhů, ne zrovna lichotivý obraz spisovatelů toužících po inspiraci.

JANA DVOŘÁČKOVÁ (spisovatelka)

Z letošní produkce jsem četla jen IcehengeKima Stanleyho Robinsona(pozn. red.: s českým vydáním je to problematické; kniha vyšla už r. 1995, ale dochovalo se pouze několik málo kusů, k širší čtenářské obci se nedostala; proto pro potřeby této ankety považujeme vydání z r. 2015 za první), a přes veškerou reklamní kampaň mě kniha o svých kvalitách nepřesvědčila. Nebyla špatná, to ani náhodou. Měla zajímavou myšlenku táhnoucí se napříč časem. Dlouhověkost u lidí totiž v příběhu způsobila neschopnost si pamatovat cokoli ze vzdálenější minulosti. A tím pádem pak vše, čím se člověk v té době stal, bylo trochu nedůležité. Jenomže jsem ty hrdiny nedokázala mít ráda, takže ani celek na mě nepůsobil moc přátelsky. Pokud bych tedy mohla vybrat jednu, přičemž bych ji zařadila na pomyslné třetí místečko, tady to je.

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (zástupkyně šéfredaktora – Sarden)

Ondřej Jireš (ed.): Legendy české fantasy II (Argo, Praha, 2015, 534 stran)

Jana Rečková:Virtuální vrazi (Epocha)

David Brin: Existence (Triton)

MARTIN FAJKUS (editor, redaktor; Pevnost, Fantom Print)

1. Steven Erikson: Spratek(Talpress) – nádherně ujeté a nekorektní dobrodružství

2. Glen Cook: Děj se vůle Noci (Brokilon) – skvělá temná fantasy

3. Larry Correia: Magické pouto (Fantom Print) – vynikající alternativka

IVO FENCL (spisovatel, publicista)

Stephen King: Revival (Beta)

Tou knihou stvořil Mistr dílo, které se přiřadilo k pár největším jeho majstrštykům.

Ondřej Neff: Pán moří (Albatros)

Tou knihou „Aston“ završil sedmidílný román Tajemství pěti kontinentů, který je zdařilou poctou Julesi Vernovi a jeho světu.

FILIP GOTFRID (knihkupec, publicista)

Neil Gaiman: Spáčka a vřeteno (Albatros; pozn. red.: povídka vyšla i jako součást sbírky Předběžné varování /2015/ jako Spáč a vřeteno; problematičnost pojmu „první vydání“ necháváme v tomto případě na čtenáři)– pro výjimečnou grafickou úpravu a formu vydání

Pavel Fritz: Přístav u řeky Styx (Straky na vrbě) – kvalitní klasická SF z českých luhů a hájů

Nick Cutter: Hlubina (Polaris) – mrazivý samostatný horor, jakých je u nás pomálu

ONDŘEJ WALOME HARTMAN (zástupce šéfredaktorky – Dagon)

Pavel Korněv: Led (Fantom Print)

J. D. Rinehart: Koruna tří: Prokletý král (Host)

ZUZANA DALETTH HARTMANOVÁ (šéfredaktorka – Dagon)

Hugh Howey: Turnus (Knižní klub)

Peter V. Brett: Trůn lebek (Triton)

Kim Newman: Anno Dracula (Laser-books)

RENATA HEITELOVÁ (recenzentka – Sarden; šéfredaktorka – Děti noci)

Robert Jackson Bennett: Město schodů (Host)

PETR HETEŠA (spisovatel)

1. Andy Weir: Marťan (Knižní klub)

2. Timur Vermes: Už je tady zas (Argo, 2013)

3. Hugh Howey: Silo (Knižní klub, 2014)

BORIS HOKR (recenzent – Pevnost, iLiteratura)

Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Argo)

Tam kde většina fantasy čerpá tragédii z velkých činů a proher celých armád a melancholii z pocitu, že „něco končí“, ukáže Rothfuss prostě mysl jedné dívky – roztříštěnou, zoufale bojující o pocit normálnosti, záchvěv štěstí, své vlastní správné místo. Bez šance. Nejsmutnější kniha roku a největší vztyčený prostředníček všem fantasy klišé a očekáváním.

KLÁRA HOLUBOVSKÁ (recenzentka – Sarden)

Jelikož jsem četla loni hlavně knihy na pokračování, je pro mě těžké posoudit, která byla nejlepší. Z těch jakž takž samostatných je to Kevin Hearne: Gaiin štít (Laser-books).  Je to soubor povídek vztahující se k světu druida Attica O'Sullivana a všechny byly napsány čtivě a některé měly i poselství.

MONIKA JUPOVÁ (redaktorka edice Trifid – Triton)

Peter V. Brett: Trůn lebek (Triton)

David Brin: Existence (Triton)

Kir Bulyčov: Osada (Triton)

JANA JŮZLOVÁ (spisovatelka, redaktorka)

1. za sci-fi: Andy Weir: Marťan (Knižní klub) – toho není třeba představovat

2. za fantasy a horor: Shirley Jackson: Dům na kopci (Argo) – vynikající horor, který osobně považuji spíš za psychologický román. 

3. za domácí produkci: Roman Bureš: Propast času (Knižní klub) – knihu uvádím i přesto, že nebude započítána do hlasování (redigovala jsem ji). Avšak čtivější a originálnější knihu jsem z domácí produkce za loňský rok nepotkala.

TEREZA KADEČKOVÁ (recenzentka – Sarden)

Jeffrey S. VanderMeer: Anihilace (Argo)

Zaujala hlavně kvůli zajímavé formě vyprávění.

Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (Martin Štefko)

Ačkoliv thriller, i ta fantastika se v něm najde. Zaujala hlavně kvůli zajímavé zápletce a syrovému duchu vyprávění.

Soman Chainani: Škola dobra a zla: Svět bez princů (CooBoo)

Druhý díl knížky pro mládež. Zaujala tématem – pohádky obrácené naruby, jak jen to jde; a kdo kdy viděl, aby si princové a princezny šly po krku?

JAKUB D. KOČÍ (spisovatel, ilustrátor)

Z českých: Štěpán Kopřiva: Rychlopalba (Crew) – miluju Štěpánův syrový humor.

Ze zahraničních: Terry Pratchett: The Shepherd´s Crown (Random House) – nemohu nezařadit definitivně poslední knihu nejoblíbenějšího autora mé maminky a musím říct, že s napětím očekávám její český překlad.

LUCIE KOUCKÁ (recenzentka – Sarden, Děti noci)

Roman Bureš: Propast času (Knižní klub)

KAREL KRAJČA (šéfredaktor – Vlčí bouda)

Jeff VanderMeer: Anihilace(Argo)

Anihilace je zvláštní dílo ležící někde na pomezí sci-fi, fantasy a hororu. Vlastně na první pohled nezpracovává kdoví jak originální téma, ale výsledek musí překvapit a uspokojit každého milovníka dobrého čtení. Jeff VanderMeer vás donutí nad textem přemýšlet a uvažovat. A to neumí úplně každý.

Alessandro Sanna: Řeka (Labyrint/Raketa)

Pro mě osobně je tohle největší překvapení minulého roku. Řeka není pro každého. Někomu může připadat prázdná a divná. Ale taky se může stát, že vás okouzlí svou neopakovatelností a atmosférou. Tím, jak se v ní zrcadlí vaše vlastní pocity a nálada. Třeba vás donutí přemýšlet nad pomíjivostí všeho. Jak stačí jen maličkost, jen otočení stránky, a je všechno zase jiné, a přitom tak zoufale stejné. Nebo vám připomene, jaké to je, jen sedět v trávě, nemuset vůbec nic, jen být a vnímat. Pokud tedy máte to štěstí (nebo smůlu), že i za pohledem oknem ven vidíte víc, než tam na první pohled je.

Kir Bulyčov: Osada (Triton)

Další variace na téma Robinson na cizí planetě. Může se zdát, že dnes už nedokáže ničím překvapit, ale úžasná kombinace napětí, dobrodružství, psychologie a zásadních otázek lidství, dělá z Osady knihu, kterou jen tak nedokážete odložit. 

JAN KŘEČEK (recenzent – Sarden, Interkom; organizátor této ankety)

1. Tereza Dědinová: Po divné krajině (Masarykova univerzita) – není to beletrie, ale pokud česká fantastika něco potřebovala, je to tato kniha. Pokus o rozčlenění žánru bez předsudků (v důsledku by nám mohly zmizet kategorie jako sci-fi, fantasy a horor!), seznámení české veřejnosti se zahraniční (zejména anglo-americké) teorií fantastiky, navíc na ryze vědeckou práci napsáno příjemným a čtivým stylem. A další příjemný bonus: je to volně ke stažení.

2. Patrick Rothfuss: Hudba ticha(Argo/Triton) – nefantastická fantasy. A to nejlyričtější, co se ve fantastice za dlouhou dobu urodilo. Znáte nějakou jinou fantasy, kde je nejakčnější scénou výroba mýdla?

3. Julie Nováková (ed.): Terra Nullius(Brokilon) – ty povídky jsou především chytré. Nejsou bez chyby a s Bacigalupim nebo Chiangem je nelze srovnávat, ale směr je podobný. Po dlouhé době česká povídková science fiction antologie, kde je důraz na slově „science“.

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (literární teoretik – FF Univerzta Pardubice, Pardubice; editor)

Pavel Renčín: Vězněná (Argo)

Dlouho jsem se těšil, až se Renčín vydá na půdu hororového žánru, a nezklamal mne. Reklama ovšem jako tradičně lže: s Kingem kniha nemá nic společného, a poněkud pochybuju i o údajné reálné předloze. Je to prostě kvintesence Renčínova stylu a imaginace v té nejlepší formě. 

Juraj Červenák: Železný půlměsíc (Brokilon)

Kapitán Báthory dávno patří mezi mé velké oblíbence, takže další pokračování jeho dobrodružství nemohu nechat ležet stranou. Takovéhle knihy mi u nás chyběly, když jsem byl kluk. Jsem rád, že je můžu číst aspoň v dospělém věku. 

Julie Nováková (ed.): Terra Nullius (Brokilon)

Zajímavý krok směrem, který u nás není příliš obvyklý. Ne všechny povídky z této antologie se vydařily podle záměru autorů a editorky, ale jako celek sborník představuje pro českou hard SF novou kvalitu a příslib do budoucna.

MÍLA LINC (spisovatel, knihovník, publicista)

Kevin Hearne: Gaiin štít (Laser-books) – ostatně celou sérii mám hodně moc rád).

Jana Šouflová: Svitky z londýnského mostu (Straky na vrbě, 2014)

Robert Holdstock: Les mytág (1. vyd. 1994, Polaris; 2. vyd. 2015, Argo) – sice jsem četl to staré vydání, ale pořád je to super knížka

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

Ráda bych doporučila román Sbírka ctností od Petry Lukačovičové (Mytago). Jde o městskou fantasy odehrávající se v Praze, se zajímavými, dobře prokreslenými postavami a úchvatně ztvárněným systémem postmoderní magie. Kniha má spád a několik vrstev děje, jimiž se čtenář může probírat, pokud čte pozorně.

Jako druhý kousek mě zaujala novela O snovačce a přemysloviVilmy Kadlečkové (1. vyd. 2007  ve sborníku Imperium Bohemorum; 2. vyd. 2015). Má ledacos společného se Sbírkou ctností– prostředí současných českých měst, práce s kolektivním nevědomím lidstva, hra s archetypy, originální ztvárnění magie, hříčky se slovy a významy. Přitom se oba příběhy liší jako den a noc.

Jako třetí bych zmínila Drak bere vše od Haniny Veselé (Mytago). V tomto případě jde o klasickou fantasy zahrnující draky, čaroděje a zrzavou telepatku. Styl mi asociuje zaklínače: děj je svižný, akční, postavy se nezdráhají klít jako dlaždiči, nechybí erotika. Je to lehké, příjemné čtení.

VERONIKA MAHDALOVÁ (recenzentka – Sarden)

Petr Heteša: Morphin Red (Brokilon)

Miroslav Žamboch: Seržant (1. vyd. 2002, Klub Julese Vernea; 2. vyd. 2015, Triton)

PETRA DRAGITA MACHOVÁ (recenzentka – Dagon)

Brandon Sanderson: Slova paprsků (Talpress)

Anthony Ryan: Pán věže (Host)

Sarah J. Maas: Skleněný trůn (CooBoo)

SOŇA SEVIA MARTINOVSKÁ (recenzentka – Děti noci)

1. Ben Aaronovitch: Řeky Londýna (Argo)

2. Mike Carey, Peter Gross: Mezi řádky: Tommy Taylor a falešná identita (Crew)

3. Kevin Hearne: Gaiin štít (Laser-books)

FRANTIŠEK MEJSTŘÍK (redaktor – Vlčí bouda)

Po dlouhém dumání a výběru ze široké plejády sci-fi titulů roku 2015 jsem vybral knihu Projekt posmrtného života (Argo). Autorem svazku je americký spisovatel Ryan Boudinot.

Projekt posmrtného života je pesimistická vize blízké budoucnosti. Stránky knihy jsou plné úžasných analogií, paralel a sociální kritiky všech společenských vrstev. Literát nastavuje zrcadlo materialistickému společenství a ironicky, přitom inteligentně varuje lidstvo, jež míří do slepé uličky – Ryan by pravděpodobně napsal do sraček. Ryanovo vyprávění je naprosto barvité, velice hluboké, důmyslné a místy až úchylně perverzní s humoristickým podtónem. Celým dějem prostupují surrealistické představy, halucinace, bludy, snové obrazy a přeludy, jež by dokázal vizualizovat pouze výstřední Salvador Dalí. Otázka jsoucna Boží existence je téměř patologická. Čtenář si nakonec není jist, kde leží hranice mezi jeho skutečností a paranoidní virtuální realitou. Světy v knize splývají v dimenzionálně pokřivený časosběrný obraz, otáčející se v kaleidoskopu. Ostatně za toto mistrovské dílo položím vlastní implantát bionetu do virtuálního ohně. Již dlouho jsem nečetl tak poutavou science fiction knihu a psát cokoliv navíc by bylo, jako řešit, zda Sní androidi o elektrických ovečkách? Vezmete si červenou nebo modrou pilulku?

Svěží vítr na poli fantasy přinesl spisovatel Anthony Ryan v druhém pokračování trilogie Stín krkavce: Pán věže (Host). Autor mne dokázal vyvést z mého dogmatického tvrzení o tom, že prostřední část trilogie bývá převážně vyplňující vatou. U drtivé většiny tvůrců se totiž jedná v případě druhého dílu o stránky nafouklé anaboliky, které vám téměř nic nedávají. Vata, výplň a omáčka kolem. Spousta slov o ničem. Most, jež převede čtenáře z jednoho břehu na druhý v místě, kde lávky netřeba. Pán věže se mé tezi zcela vymyká.

Obrovským překvapením je pro mne tuzemský spisovatel Pavel Renčín a jeho román Vězněná (Argo). Hned od počátku knihy pronásledují hlavního hrdinu šílené běsy, noční můry, škrábavé zvuky v odpadech a jiné, těžko uchopitelné hrůzy. Podobně, jako u Stephena Kinga nemá čtenář zcela jasno, kde se stírá hranice reality a mysteriózního nadpřirozena. Meze zdravého rozumu a mantinely šílenství nejsou jasně dány a o to je četba děsuplnější. Román Vězněná jistě potěší fanouška psychologického hororu a přesvědčí ho o tom, že nefalšované zlo může číhat i v háji za humny. Zlá vůle není pouze duševním vlastnictvím Stephena Kinga a jeho bydliště. Pokud se rozhodnete pro četbu knihy, mějte na paměti, že vaše následující výlety do lesa již nebudou nikdy jako dříve. Zloba čeká mezi kmeny stromů a krmí se bolestí a strachem. Stále má hlad.

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, publicistka, recenzentka, editorka)

1. David Brin: Existence (Triton)

2. Jeff VanderMeer: Anihilace (Argo)

Knižní nadílka v roce 2015 byla poměrně bohatá a vyšla u nás spousta zajímavých knih domácích i zahraničních autorů, z nichž bohužel část mám stále ještě „na seznamu“ a snad se k nim dostanu v dohledné době. Po delší úvaze jsem zvolila dva kousky: Monumentální Existenci plnou jiskřivých nápadů a zajímavých problémů a tenkou, napohled až nenápadnou Anihilaci, která v sobě spojuje úžasnou fantazii a pocit neznáma. Nebudu se o nich rozepisovat více, protože na oba romány jsem napsala recenze – zájemce o můj názor si je tedy může přečíst zde: http://www.casopisxb1.cz/aktuality/technooptimisticky-magnum-recenze/ a http://www.casopisxb1.cz/aktuality/vandermeer-anihilace-recenze/.

FRANTIŠEK NOVOTNÝ (spisovatel)

Z loňské produkce SF knih považuji za nejvýznamnější dystopii Pod znamením půlměsíce z pera Luďka Frýborta (Belza). Pravděpodobně je to jediná loňská kniha v žánru, která si klade vyšší ambice, než jen čtenáře pobavit, a ukazuje, co by její dnešní čtenáři neměli připustit, aby se z jejich dětí nestali psanci a otroci. Děj knihy, odehrávající se v mezidobí 2049 – 2077, se skládá z mozaiky příběhů lidí, kteří se zoufale pokoušejí zachránit si životy a sebeúctu v chaosu a vlně násilí, kterou evropským zemím přináší převzetí moci muslimskými komunitami, jež v mnoha regionech převážily nad původním obyvatelstvem.Luděk Frýbort  emigroval v roce 1979 do tehdejšího západního Německa a na rozdíl od různých iniciativ a vládních byrokratů zná islám z vlastní zkušenosti.

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, publicista, vydavatel – Crew)

Andy Weir: Marťan (Knižní klub)

Kniha roku je celkem nepřekvapivě Marťan. Autor dokázal vzít klasické a už značně ošoupané téma a zpracovat ho s nadhledem, nápady, gradací a citem pro vyprávěcí strukturu. Bavil jsem se... a to i když jsem spoustě... dobře, tak většině... technických fíglů vůbec nerozuměl.  

Jack Ketchum: Dívka od vedle (Laser-books)

Není to sci-fi, není to fantasy... a do hororů to patří taky spíš jen díky tomu, že to nebylo kam jinam zařadit. Ale Jack Ketchum je prostě skvělý. Má v sobě jednoduchost a drsnost filmů sedmdesátých let, jeho romány jsou úderné a velmi, velmi ošklivé. Ale i ta ošklivost je taková uměřená, civilní a nehysterická. Jo, lidi jsou svině, tak to prostě chodí.

Shirley Jackson: Dům na kopci (Argo)

Další horor v mé sbírce... a další horor, který vlastně ani není moc hororem. Knížka má blíž k psychologickému dramatu a nejvíc ze všeho pracuje s nejistotami a pochybnostmi. Je šílená hrdinka, nebo strašidelný dům? V knize je mnoho nedořečeného a nevysvětleného, ale díky tomu to právě tak dobře funguje. Mimochodem, podle Domu na kopci byly natočeny hned dva filmy. Jeden černobílý a skvělý – druhý triky přeplácaný blábol.

JAN PECHANEC (ex-šéfredaktor – Sarden)

Andy Weir: Marťan (Knižní klub)

JANA ELINOR POLÁČKOVÁ (recenzentka)

Steven Erikson: Stvoření temnoty (Talpress)

ZDENĚK RAMPAS (prezident ČS fandomu, šéfredaktor – Interkom)

Mám dojem, že jste pro svou anketu vybrali divný rok, přijde mi pozoruhodně neplodný, nebo je to naopak dobře, že se na něm ve ztížených podmínkách naučíte, jak na to, a pak už to bude brnkačka.

Vše, nač jsem si bez pomoci vzpomenul, vyšlo už v roce 2014 (Mlýn na mumie, Mycelium...), takže jsem musel chodit kolem knihovny a procházet seznamy. Je tedy možné, že jsem nějakou dobrou věc pominul. Snovačku beru jako reedici. Z pilnosti jsem toho udělal víc, ale klidně použijte jen tučnou část.

SF/F

1. Claire North: Prvních patnáct životů Harryho Augusta (Argo)

2. Julie Nováková: Terra Nullius (Brokilon)

3. Kir Bulyčov: Osada (Triton)

Tregillis, Ian: Hořká setba (Argo)

Nebeletristické dílo

Zemanová, L+L: Karel Zeman a jeho kouzelný svět (CPress)

Dědinová, Tereza: Po divné krajině (Masarykova univerzita)

Komiks

Staplesová, Fiona; Vaughan, Brian K.: Sága (BB art)

Dětská literatura

Poláček, Jan: Soukromý detektiv Matyld (Albatros)

Larsson, Åsa; Korsell, Ingela: Pax (Host)

Prohra roku

Urban, Miloš: Urbo Kune (Argo)

ZUZANA ŘEHÁKOVÁ (recenzentka – Děti noci)

Anthony Ryan: Pán věže(Host)

P. V. Brett: Trůn lebek(Triton)

Samantha Shannon: Vidořád(Host)

ADAM STAVÁREK (recenzent – FantasyPlanet)

V uplynulém roce 2015, který se nenesl ve znamení jednoznačné dominance jednoho titulu, se mi do mysli nejhlouběji zaryla Anihilace (Argo) z pera Jeffa VanderMeera představující znamenitě napsanou nepřímou a svým způsobem i staromilskou poklonou H. P. Lovecraftovi, ve které se pocity skličujícího děsu snoubí s nefalšovaným vzrušením z nepoznaného.

MARTIN STRUČOVSKÝ (šéfredaktor – Sarden)

1. Stephen King: Revival (Beta)

King si vybudoval za roky svojí kariéry tak silnou pozici, že si může napsat co chce. Třeba román, kde rekapituluje svůj život jako kytarista, co si prošel závislostí na drogách. A přitom skládá poctu slavným hororovým klasikům. 

2. Jack Ketchum:Dívka od vedle (Laser-books)

Hnusné, agresivní. Důkaz, že autor nepotřebuje nadpřirozené bytosti, aby rozpoutal nefalšované peklo. Důkaz, že těmi největšími monstry nejsou bytosti mimo tento svět, ale lidé. 

3. Pavel Renčín: Vězněná (Argo)

Renčín měl vždycky nakročeno k hororu. Stačí si vzpomenout na skvělou Baladu krve nebo Krále olší. A tak po Městských válkách napsal Vězněnou. Vězněná je kniha, která disponuje silným příběhem a je napsaná poetickým a dravým způsobem. Jen z toho tématu se některým může dělat pěkně hnusně. 

JÁCHYM ŠIDLÁK (recenzent – Sarden)

1. Stephen King: Revival (Beta)

2. Pavel Renčín: Vězněná (Argo)

3. František Kotleta: Lovci (Epocha)

JOSEF ŠRÁMEK (recenzent – Dagon)

Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Argo/Triton)

Petr Heteša: Morphin Red (Brokilon)

Kim Newman: Anno Dracula (Laser-books)

JAN VANĚK JR. (kritik překladů, publicista)

Ač by ode mě byla falešná skromnost odporovat vašemu přesvědčení, že „mám k fantastice co říci“, v posledních letech jsem ji nesledoval tak blízce jako kdysi, aspoň co se týče přímé konzumace české produkce žánrového mainstreamu. Sice si pořád pravidelně prohlížím obálky novinek ve speciálkách, perexy recenzních webů, a nejeden titul i důkladně prolistuji, ale většinou si tak jen potvrdím, že jsou přesně tak špatné, jak jsem čekal podle prvního pohledu a negramotných chvalozpěvů, jež na ně vrší jiní. (Bude lepší nejmenovat, domácí autory obzvlášť. Ale přece jen – třeba Dům na kopci od Shirley Jacksonové se ukázal mnohem živější, vtipnější a současnější, než jsem si myslel dvacet let podle sekundární literatury a Loterie; jenže co je to platné, když na českém vydání je zpackané všechno překladem počínaje a sazbou konče a nenajde se nikdo, kdo by upozornil, že král je nahý?) Došlo už to tak daleko, že kdybych měl sestavit soupis své „četby z oblasti fantastiky“ za rok 2015, mezi „třemi nejhodnotnějšími knihami“ by se zřejmě ocitl i The Martian od Andyho Weira– nesporně představující neopominutelný fenomén literárně-sociologického druhu, ovšem diletantsky napsaný, školácky nevtipný, věcných chyb plný a chabě přeložený. Na ten svůj hlas rozhodně vyplýtvat nemohu; ostatně bezpochyby nasbírá jiných víc než dost.

Sice jsem se přímo „nepodílel na vzniku“ žádné z loňských knih, ale nejen kvůli tomu, jak obvykle smýšlím a mluvím o střetu zájmů v našem malém rybníčku, bych neměl hlasovat ani pro díla přátel, jakkoli jsem přesvědčen, že dokážu jejich kvalitu oddělit od našeho vztahu právě tak, jako když se jim jiná nepovedou. A nechce se mi ani „akademicky“ procházet seznamy (jsou vůbec někde přehledně dostupné?) a vybírat, která položka by ještě nejspíš vyhověla průniku našich kritériíí; cena podobných anket je právě v přiznané subjektivitě, ano idiosynkrazii, a spontánnosti, jež v ideálním případě povede i k serendipitě. Co tedy zbývá?

Nuže, loni jsem takto také „přečetl“ novinku Neala StephensonaSeveneves (William Morrow) – jen první díl a ještě ne celý a na přeskáčku, ale přece. Nenadchl mě zdaleka tolik jako Petra Koubského na 067.cz (ostatně, jestli jste neoslovili jeho, udělali jste velkou chybu; snad by to ještě šlo napravit, text o svých knihách roku už má delší dobu vydaný za paywallem a třeba by byl ochoten SF sekci poskytnout – já bych se rozhodně přimluvil; pozn. red.: oslovili; odmítl s tím, že mu jdou na nervy lidé, kteří mluví do věcí, o nichž vědí málo, a že by nerad byl jedním z nich; nutno poznamenat, že kdyby se takto zachoval každý, anketa by pravděpodobně nemohla vzniknout...): kromě mé rostoucí alergie na to, co by se dalo označit „nerd porn“, málem babišovské stavění self-made meritokratů nad polis a démos, a pochyb, zda nebeská mechanika není pro dramatické potřeby přiohnutá neúnosně, mi připadá, že katastrofický žánr ve stapledonovsky globálním měřítku jde z definice proti požadavkům na dobrý román. Nejpůsobivější pasáže se vyskytnou jaksi mimochodem v epizodách na okraji, zatímco z hlavních postav jsou stále ploškovější animace postrkované podle ústřední teze. Ale je to solidní pozdní Stephenson, jak ho známe a milujeme, plný velkých myšlenek a špičkového řemesla, který se bezpochyby dočká nominací na ceny a českého vydání. Kdyby bestsellerový standard vypadal takhle!

Dále jsem si vzpomněl, že právě loni vyšla v překladu (o němž tudíž nemohu nic říci) Aliance kapitána Vorpatrila od Lois McMaster Bujoldové (Talpress), jejíž originál pro mě byl jedním z čtenářských zážitků roku 2013, pravda podobně omezených. Po nevyrovnané anachroničnosti Kryokomb s epilogem, který definitivně uzavřel další velkou etapu Vorkosiversa, představuje zajímavý „reboot“ série – byť za cenu jistého resetovacího tlačítka, jež z dřívějšího „pitomce Ivana“ dělá hrdinu bez bázně a hany, jehož od Milese odlišují jenom vnější okolnosti; také se až nedlouho před koncem ukáže, že hojnost rozehraných linií, kombinující jak vydařenou špionážní akci, tak autorčinu zálibu v lehčí společenské komedii, už nebude rozpletena jinak než dosti uťatým happyendem. Přesto jsem si příběh užil jako zamlada a přestal jsem pochybovat, není-li potenciál tohoto fikčního vesmíru už vyčerpán. Žádný na reprezentativnost aspirující přehled toho nejlepšího, co rok nabídl, by neměl ignorovat vydařené dílo jedné z nejlepších vypravěček a kombinátorek, jaké fantastika zná, zvláště když jím mohou do série naskočit i čtenáři, kteří ji dosud ignorovali.

Po zralém uvážení pak třetí bod přiděluji Kronice sci-fi (hlavní editor Guy Haley; Volvox Globator). Sice ani tu jsem dosud nezvládl přečíst do té míry, jak je vůbec možné mít podobnou příručku přečtenou, ale už jsem se s ní obeznámil dostatečně, aby to rozptýlilo mé prvotní nejhorší obavy: Naopak, mohu s příjemným překvapením říci, že její koncepce představuje přijatelný kompromis mezi moderním mediálně-vizuálním, ba klipovým přístupem a faktografií, analytičností a zaměřením na literaturu, jaké by byly bližší generaci, jež vyrůstala na Clutově a Nichollsově Encyklopedii. Volvox Globator tak – přes místy problematický překlad a hlavně nepraktickou a nepřístupnou úpravu – zaslouží uznání, že investoval jistě nemalé prostředky do knihy, jež představuje asi maximum možného, co český trh unese, a může se stát solidním výchozím bodem poznávání bohatství historie žánru pro dnešní náctileté.

LUKÁŠ VANÍČEK (recenzent – Dagon)

Kim Newman: Anno Dracula (Laser-books)

Petr Heteša: Morphin Red (Brokilon)

Jana Rečková: Virtuální vrazi(Epocha)

HANINA VESELÁ (spisovatelka, recenzentka – Sarden)

Dejte někomu divotvornou moc, postavení prvního muže v říši a ženu, po které celý život toužil. A potom mu to vše vemte. V jediný okamžik z něj udělejte posledního otroka a sledujte, co to s ním udělá! Doporučuji cyklus Světlonoš od Brenta Weekse. Ne kvůli akci, intrikám a barvitým nápadům, ale kvůli Gavinu Guilovi. Letos vyšel třetí střípek krvavé mozaiky – Oko temnoty (Fantom Print).

A z českých luhů a hájů doporučuji Zelený drak, karmínový lev od Lucky Lukačovičové (Konektor XB1 s. r. o.). Za zpracování mého oblíbeného období – rudolfinská Praha –, uvedení na scénu podfukáře magistra Kelleyho a také za badatelský příspěvek Františky Vrbenské, který v čtivém doslovu rozebírá Kelleyho životní útrapy tařka pod drobnohledem.   

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka, publicistka, knihovnice)

1. Steven Erikson: Stvoření temnoty(Talpress)– bezbřehá fantazie, odvaha zobrazit s elegancí nejdrsnější temnotu lidské duše, a přitom nezapomenout na soucit, ukrytý za stránkami bojů a úskoků.

2. Susanna Mary Clarke: Jonathan Strange & pan Norrell (1. vyd. 2007, Alman; 2. vyd. 2015, Omega) – krásný alternativní svět, v němž jsou skutečné historické reálie ozvláštněny osobitým pojetím magie. Autorka úžasně pracuje s mýtickými a folklórními odkazy.

3. Ondřej Jireš (ed.): Legendy české fantasy II (Argo) – výběr špičkových českých autorů a jejich originálních textů (s cizinou si nezadáme!) v dokonalém edičním zpracování.

JAN ŽLEBEK (recenzent – Sarden)

Rok 2015 se pro mne stal „rokem staré četby“, poněvadž čtyři z pěti mnou přečtených knížek vyšly někdy dřív a obvykle několikrát. Z celkově velmi slušného průměru bohužel nevybočil žádný jasný šampion – kdybych měl mezi nimi vybírat, vavříny by si odnesla Vilma Kadlečková s novelou O snovačce a přemyslovinebo Patrick Rothfuss za The Name of the Wind. Ale... Všichni víme, že co je před „ale“ se nepočítá, takže... Ale...

...loňský rok u mne zabodoval klasik postkyberpunkové space opery Neal Asher se svým Technikem (Polaris). Román paralelní s dějem hlavní Řádové série nabízí vše, za co autora máme rádi: žravou faunu, mimozemskou archeologii, smrtonosnou technologii, moudré UI a nemoudré lidi, kteří s tím vším dokážou pořádně zamíchat. N-tý návrat do Řádového vesmíru poŘád neztrácí dech.

Příjemné překvapení pro mne na podzim znamenal jezdec z neznáma jménem Robert Jackson Bennett a jeho Město schodů (Host). Mix detektivky, new weirdu a chytré městské fantasy zaujme originalitou, nápaditostí a civilním zpracováním. Pár much sice kniha má, ale... tady není žádné ale.

Do třetice přihodím Anno Draculavzešlé z choré mysli páně Kima Newmana (Laser-books). Příběh místy ustupuje exhibici upírských kulturních odkazů, nicméně základní vize dokáže strhnout. Nad britským impériem slunce nezapadá, ovšem dlouhá noc špičáků dost možná nikdy neskončí. Momentálně si brousím zuby na nepřímé pokračování Anno Dracula: Dracula Cha cha cha – krásný úlovek ze švédského antikvariátu.

Poprvé je to prý nejlepší, říkají všichni.

Tak to pro prvotiny literární platí málokdy. I ti největší frajeři současné fantastiky určitě nejednou při psaní trpěli nejistotou, jestli pak třeba náhodou nebudou trpět jejich čtenáři, (tedy pokud to hned od začátku nedělali jenom pro prachy). Trápili se, jestli jsou jejich světy uvěřitelné, magie správně magická, bojové scény možné, záporáci patřičně odporní, případně nepatřičně přitažliví, krásné panny dostatečně anatomicky tvarované, překvapivě bojovné, nebo ne/příjemně hysterické a konce příběhů dokonale silné.

Prvotiny bývají geniální, o tom není pochyb. Psavci svými výtvory většinou týrají především rodinu a přátele, kteří domněnku samozřejmě ochotně potvrdí. V okolí se roznese, že v tom a tom domku žije budoucí spisovatel, jenž svou rodinu rychle dostane z finanční nouze, protože té jedné Angličance se to také povedlo.
Jo, a on píše tu… fantastiku? Tak to nebude trvat dlouho, to teď docela letí.

Psavec je přesvědčen o dokonalosti, umu, geniální originalitě nápadu, navíc odporuje všem, kteří říkají, že psát je těžké, protože on to přeci dělá s takovou lehkostí a jistotou.
Dotyčný naivní tvor začne fantazírovat, a to nikoli v rámci tvorby, a neúnavně hledá, kde by si ještě přihřál polívčičku. Přeci když rodiče, hojně jej zásobující chválou a sladkostmi, tvrdili, že bylo moc hezké, jak ten rytíř zachránil princeznu a jak jedním máchnutím meče usekl drakovi hned dvě hlavy ze tří, přičemž ta třetí pak odpadla žalem, bude jistě snadné napsat pokračování. A proč ne rovnou román s nějakým dlouhým názvem, drsným hlavním hrdinou, poselstvím pro celé lidstvo a nějakou pikantní erotickou scénou na každé desáté straně, sakra, jó!
Zdatnější zjistí, že existuje internet, vygooglí si nějakou literární soutěž, většinou tu, o které se organizátoři zmiňují, jako o nejprestižnější, nejlepší, největší… Okolí psavce tvrdí, že jim doma roste malý génius, pravidelně pucující police na v blízké budoucnosti jistě získané literární ceny a literát se pouští do dalšího příběhu. Z věčné chvály mu naroste ego a z pamlsků od rodičů zase zadek, ale to nevadí, protože on je přeci stejně úžasný jako hlavní hrdina jeho budoucí nominace na ceny nejvyšší.
Dopíše dílko a čeká na jasné vítězství.
A pak ho porotci nej. soutěže setřou padesátým místem z padesáti a psavec vzdorovitě trpí. V některých případech napíše organizátorům soutěže, nařkne je z hlouposti a nepochopení, přičemž používá slova, která do té doby neviděl ani na papíře, natož aby znal jejich význam. A trpí dál. Fňuká a kňučí jako přizabitý vlk v lese příběhu, který mu ti ignoranti tolik zhanobili.
Naštěstí se na psaní pak někteří podobní z vysoka vykašlou, přičemž ještě nějakou dobu nezapomenou blogovat o tom, jak jsou ty literární soutěže k ničemu, jak v porotách sedí neschopní trotlové a ti výherci, no jo, to budou jejich kámoši, asi, hmmm?

Soudnější psavci vytuší, že na jejich tvorbě nebude něco tak úplně v pořádku a vyhledají pomoc. Třeba, jako já před osmi lety, nebo dalších 107 lidí v průběhu právě té necelé dekády, kteří se účastnili, zjistili, že existuje něco jako literární workshop. Dokonce i jeho název zní fakt hrdinsky a vznešeně.
Mistři písmen, učni slov.

O zákulisí workshopu Míly Lince, pořádaném v pobočce Městské knihovny v Praze na Smíchově, se už párkrát psalo. Scházelo se zhruba deset lidí několikrát do roka a každé setkání znamenalo rozbor a poznání jiných aspektů příběhu.
Přizvaní ochotní hosté, ať už spisovatelé, nakladatelé, či různí odborníci, vysvětlovali, jak je to s jízdou na koních, souboji na meče, dýky a lopaty, střelbou ze všeho možného a tvorbou charakterů, kterým pak ty zbraně dáte do rukou. Jak a čím efektivně zabít nepřítele, případně nezabít, když si s ním ještě před smrtí potřebujete trochu poklábosit, přičemž on už by to měl docela rád za sebou. Ze které strany se plíží stíny při západu slunce, když zamilovaně hledíte k jihu a vaše láska furt nejede a nejede. Jak se rodí pomsta v duši štvance, jemuž nájezdníci zmasakrovali rodinu, vypálili dům a mají dojem, že jim to projde… Zkrátka takové věci.
Jednoduše šlo o to na workshop přijít s povídkou a zjistit, proč není dobrá. Na tu svou pamatuji, výsledná verze se mi opravdu zamlouvala mnohem víc a povídka následně i vyšla.
Mělo to smysl a má ho to pořád.
Někteří účastníci sice zjistili, že pro ně bude lepší psát jen pro sebe, nebo známé, ale množství lidí z Mílova workshopu opakovaně publikuje, a čí je to zásluha, už tak jednoznačně nejde definovat.

Ale… Mílův workshop končí. Autor podlehl nějakým těm dobře tvarovaným múzám a už od příštího roku předává žezlo, vlastně píšou, že jenom půlku, Triumvirátu. Scénář setkání by měl vypadat velmi podobně a nadšení nováčci jistě získají spoustu dobrých rad, zkušeností a přátel. Více informací zde: http://triumvirat.cz/2016/12/5-x-5-x-triumvirat-2017/

Účastníci workshopu Mistři písmen, učni slov, nicméně dostali možnost sejít se v knize. Výzva byla hromadná, časově poněkud natažená, místy to vypadalo, že na neurčito, ale nakonec se zadařilo a za vydatné podpory Zuzany Hartmanové, též účastnice workshopu, která vlastně celý projekt oživila, sesbírala povídky a pracovala s autory na jejich úpravách, vyšla knížka.

Neplánovaným, veskrze společným tématem povídek, i když Míla v úvodu píše, že to společné téma nemá, je náhoda. Zkrátka jako v běžném životě událost, která kolikrát všechno zpřehází, přetočí a zmuchlá. Proto se kniha jmenuje Prostě náhoda.
Má 123 stran a obsahuje osm povídek od sedmi autorů.
Vlastně… víte, ona fyzicky neexistuje, protože vyšla pouze elektronicky.
No, když to tak vezmu, proběhl i trochu zvláštní křest, protože se jednak ani nesešli všichni autoři a nebylo ani možné pokřtít třeba případnou flešku či jiný nosič. Knížka totiž vyšla až tři dny po křtu. Zasáhla vyšší moc, ale nás to nerozházelo.
Křtít se bude vnitřně, navrhlo se a během pár vteřin i souhlasně podpořilo. Tak jsme vyrazili do hospůdky vedle knihovny a e-knížky si v pondělí stáhli ze stránek.
To ostatně můžete i vy.

Zuzana Hartmanová, Míla Linc
Prostě náhoda
Jako e-book, v prosinci 2016 vydala Městská knihovna v Praze
Kniha je volně ke stažení v archivu: https://search.mlp.cz/cz/titul/proste-nahoda/4303917/

Obsah:
Kateřina Vágnerová – Když čas příliš chvátá
Radka Ziková – Když vlci zavyjí
Jana Dvořáčková – Lehce iracionální, dostatečně inteligentní
Eva Skálová – Portrét
Kateřina Vágnerová – Prostě náhoda
Alžběta Bílková – Synové revoluce
Katarzyna Niemiec – Stánek prodavače štěstí
Ondřej „Simbo“ Uličný – Ticho

Kmeny staletých velikánů obrůstá tmavý mech. Z bahna vystupují silné provazce kořenů. A pak už jen zelené nekonečno; propletené šlahouny ostružiní, mladých doubků a šípků. Obrovské listy kapradin a jedovatě zelené kopřivy, jejichž ostrá vůně se mísí s pachem zahnívajícího bahna. A ticho – pokud ve větru není slyšet zlý šepot, který přivolává temná kouzla… Přesně takový je Černý hvozd.

Nakladatelství Straky na vrbě na konci listopadu vydalo novou knihu ze světa Černého hvozdu. Spisovatel Míla Linc s ní navazuje na knihy Stín Černého hvozdu (2009) a Mrtví muži netančí (2011). Když se pohne les (2017) je přitom pokračování velmi volné – není na škodu znát předchozí příběhy, ale obejdete se i bez toho.
Co vás čeká? Docela dost!

Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá. Z té krve potom zlá moc Vysočiny sílí. Svědkové tvrdili, že sama země se chvěje v předtuše hostiny a že dokáže tělo vysát během pár okamžiků, až jen vyschlá kůže a kosti po nebohém zůstanou.
Kryštof z Chrástu, Odhalená tajemství Černého hvozdu

Recenzenti na této sérii chválí zejména hutnou, rádoby středověkou, atmosféru (kterou doplňují i „autentické“ citáty či zapracovaná historiografie světa). Nakladatel rád používá termín „blátivá fantasy“. Nadšenci do historie v textu naleznou řadu drobných odkazů, které evokují naši minulost, na druhou stranu zde bohové kráčí po zemi, čarodějové patří právem mezi mocné, mezi kmeny stromů se prohánějí lesní běsové a vysoko v horách žijí skuteční draci, byť tomu málokdo věří.
Středobodem příběhu je Černý hvozd, tajemné místo na okraji známého světa, kde jsou lidé stále vetřelci.

Známo jest, že ve větru přicházejícím od Černého hvozdu slyšeti je zlý hlas, který přikazuje a věští neštěstí. Přináší do duše strach, bytosti temnot mu naslouchají. Pověsti praví, že je to hlas Vidoucího; kým však Vidoucí jest, to se nikomu zjistit nepodařilo.
Kryštof z Chrástu, Odhalená tajemství Černého hvozdu

Příběh sám je akčním dobrodružstvím, v němž krev stříká z rozšklebených ran, rámus bitev má punc rytířství a odvahy a městskými uličkami zní dusot škorní biřiců. Temná kouzla hrozí zkázou – možná celému světu? A otázka šlechtické cti může zašmodrchat i vcelku jasná řešení.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je mladičký panoš Jan Boček z Bočkova, který netouží po ničem jiném, než se stát rytířem. Jeho pána, velitele svinibrodské posádky Vojtěcha, vyšlou do Černého hvozdu, ale vojenská výprava se dostane do problémů dřív, než vůbec začne. Hejtman Prokop z Býčí skály dbá na pořádek a bezpečí v blízkosti Kozího hrádku, kde během horkého léta příliš často hoří samoty v okolí, a kde příliš často umírají lidé. A zemští škůdci Michal z Havráně a Martin z Bílé chtějí… vlastně nechtějí nic jiného, než loupit a zbohatnout.
Odpověď na to, jak se osudy všech hrdinů propletou, získáte na bezmála čtyřech stech stranách.

Přečtěte si ukázku

Knihu můžete pořídit na stránkách nakladatelství Straky na vrbě www.straky.cz, navíc s poštovným a balným zdarma (a navíc zde snadno seženete i předchozí knihy z tohoto cyklu). Tak už nepřemýšlejte nad vánočními dárky, vezměte své blízké do Černého hvozdu!
 

Sarden slaví dvanácté narozeniny a vítá na svých stránkách gratulanty, které dobře znáte díky jejich tvorbě...

Martin D. Antonín (spisovatel; Křivé ostří, Zelená)
Kdyby byl Sarden kluk a slavil dvanácté narozeniny, právě by sfoukl svíčky na dortu, vrhl se na svůj dárek, trhal z něj mašli a balicí papír, odklápěl víko krabice... našel uvnitř ponožky.... řval na své rodiče, jak je nenávidí... oni by pak rozpačitě řekli, že to byl vtip, že nové kolo je na balkóně... dlouhá trapná chvíle...
Ne, teď vážně. Sarden je přece hodný, zásobuje nás skvělými články a ponožkami určitě nepohrdne. Nebo se aspoň dokáže usmát a slušně poděkovat, protože už mu je dvanáct a je to velký kluk. Určitě se mnou souhlasíte. Však jsme ho sledovali vyrůstat společně: Stává se nám z něj inteligentní mladý muž, kterého vychovali chytří lidé a naučili ho najít si ve světě SF&F své nezpochybnitelné místo.
Takže všechno nejlepší, Sardene!

Tomáš Bandžuch (spisovatel; Ve službách republiky)

Dvanáct.
Někteří by se řekli, že to je takový nic-moc věk (a to ještě s důrazem na složku NIC). Vždyť to je takový průměrný šesťák stojící někde na začátku puberty a jeho rodiče od něj můžou čekat v následujících letech jen to nejhorší.
Jenže opak je pravdou. Dvanáctileté dítko naopak právě přestálo období, kdy mu starostliví rodiče pořád jen utírali nos a báli se ho  poslat samotné i do krámu pro rohlíky, a jeho názory konečně začínají být stále více a více slyšet a vidět, takže s ním ti, kteří ho doteď přehlíželi, musí začít napevno počítat.
Takže bych tímto Sardenu z celého srdce rád popřál, aby nejen ve zdraví přežil následující pubertální období, ale aby i v plné svěžesti za šet let vplul do světa dospělých a podobně jako je tomu s dobrým vínem, aby i u něj spolu s léty stoupala kvalita.
PS: I když uznávám, že ta současná držící se někde na úrovni archivního šampaňského se bude překonávat celkem těžko. Ale v tomhle bodě já „sardenské“ redakci  pevně věřím.

Otomar Dvořák (spisovatel; Vzpoura mrtvých, Bod návratu)
SARDEN mám rád, přeji mu další plodná léta a lituji jen jediné věci: nemám dost času, abych pročetl všechny ty recenze, ukázky, reportáže, informace, sloupky a postřehy, jejichž množství a objem každým rokem utěšeně roste. Na rozdíl od tištěných médií se tady nemusí šetřit místem, a tak mohou být rozhovory obšírné, rozbory důkladné a pozornost věnována všemu, co se kde „šustne“. Přeji Sardenu, ať jemu – i nám! – do příštích let vydrží obětaví redaktoři, bez jejichž nadšení by ani zdaleka neměl tak hezkou a vyspělou podobu!

Karolina Francová (spisovatelka; Zlatý plamen, Soumrak Camelotu)
Dvanáct let není nijak dlouhá doba, ale v historii internetového deníku je to doba, která už něco znamená. Přeju Sardenu, aby se dál rozvíjel a rostl a aby jeho články nepřestávaly bavit, informovat a zajímat čtenáře. Redakci Sardenu pak přeju naplněné stránky a aby jim i nadále vydržel elán a optimismus, s nímž se jim už dvanáct let daří na stránkách Sardenu denně kreslit podrobnou mapu proměnlivé a bohaté země fantastiky. Na následující roky se Sardenem se už teď moc těším a na jeho počest a pevné zdraví si tento měsíc ráda připiju.

Petr Heteša (spisovatel; Démoni jsou věční, Ruská ruleta)
Přeji Sardenu k jeho narozeninám jen to nejlepší a hlavně spoustu dobrých knih, aby měl o čem psát. (Ostatně jedině díky Sardenu jsem si koupil Duncanovu knihu Poslední vlkodlak, a jak upíry nesnáším, musím uznat, že kniha je skvělá. Bez dobře napsané recenze v Sardenu by mě v životě nenapadlo si ji koupit.) Takže pokračujte dál v tom, co umíte nejlíp – v poctivých recenzích, ať čtenáři nemusí kupovat knihy jenom podle obálky.

Lívia Hlavačková (spisovatelka)
Internet je ako džungľa preplnená písmenkami, obrázkami, vetami, informáciami, blogmi a webmi, v ktorej vôbec nie je jednoduché sa uchytiť. Zakoreniť sa v nej a ďalej prosperovať a rásť už vyžaduje riadny kus energie a vytrvalosti. Dosiahnuť v nej dvanásť rokov považujem za úspech hodný veľkolepej oslavy! Takže s virtuálnym pohárom šampusu (reálny si nalejte v redakcii aj za mňa) blahoželám a do budúcnosti prajem veľa nápaditých autorov, vtipných recenzentov, pozorných reportérov, pohotových fotografov a najmä spokojných čitateľov. A samozrejme nesmie chýbať tradičné: všetko najlepšie!

Jan Hlávka (spisovatel; Dračice, Zpěv lamie)
Sarden, tehdy ještě Neviditelný pes, byl jedním z prvních webů, které jsem si prohlížel dokonce ještě předtím, než jsem získal vlastní přístup k Internetu. Po dlouhou dobu byl vedle Ikarie mým téměř jediným zdrojem informací o SF i českém fandomu, a byl také jedním z prvních míst, kde přijali k publikování moji povídku - dokonce se jí dostalo pochvaly. Jsem velmi rád, že je Sarden i po tolika letech pořád s námi. Stále ho rád čtu, třebaže zdrojů informací mám dnes už k dispozi mnohem více. Gratuluji mu k 12. narozeninám, přeji mnoho zdraví všem z jeho redakce a doufám, že tu bude ještě velmi, velmi dlouho.

Monika Jupová (nakladatelství Triton)

Nejprve bych chtěla poděkovat za vzájemnou podporu a spolupráci. Ke dvanáctým narozeninám přeji Sardenu především mnoho čtenářů. Pokaždé mi právě tohle přání zní jako klišé, ale smutnou pravdou je, že bez čtenářů to opravdu nejde. Knihy, webziny i blogy by ztratily svůj význam. Autorům by přinášelo největší radost psát pouze do šuplíku, netoužili by podělit se o svůj text s co největším množstvím čtenářů...
Všem redaktorům a spolupracovníkům Sardenu přeji nadšení do práce, nové nápady a mnoho sil daný rozhovor, reportáž nebo recenzi zrealizovat. Nadšení a chuť něco konkrétního udělat je potřebným hnacím motorem, nemělo by však chybět odhodlání být s každým článkem kvalitativně lepší. Proto přeji všem chuť se vzdělávat. Jsem přesvědčená, že bez znalosti teorie a alespoň základů novinářské práce bude psaní jen seskupením slov bez velké informační hodnoty. Aneb jak se říká, bez základů není domu. Všem tedy přeji pevné základy, na kterých se dá stavět, a také radost z dobře vykonané práce.

Jakub D. Kočí (spisovatel; Vítr v piniích)

Sardenu.cz k narozeninám

Když má člověk dvanáctiny
Myslí jen na hovadiny
Když zestárne trochu víc
Nezmění to věru nic
A když klečí nad rovem
Prosí: Ještě jeden den!

Když má server dvanáctiny
Bývá občas trochu líný
Vědomostí má však víc
Než kdo dokázal by říct
A když klečí nad rovem
Ajťákem je obnoven

Z toho plyne pro váš net:
Buď rád, že už dvanáct let

Štěpán Kopřiva (spisovatel; Asfalt, Holomráz)
Přát k narozeninám všechno nejlepší serveru, který pravidelně přináší všechno nejlepší ze scifistického dění, by bylo nošení Eboly do Konga. Takže mu pouze popřeju to, co přeju všem, na kterých mi záleží: Ať ještě chvíli nechcípne.

Jan Kotouč (spisovatel; Pokračování diplomacie, Příliš blízké setkání)
Určitě by se slušelo napsat, že internetová média jsou stále na vzestupu, že mají čím dál větší čtenářskou obci a jsou důstojnou - ne-li drtivou - konkurencí papírových časopisů. Ale na narozeninová přání se nemají psát filosofické traktáty, takže to už rozebírat nebudu a místo toho Sardenu popřeju krásné úžasné narozeniny a spoustu úspěchů a spokojených čtenářů do dalších let. Ale pozor, s přibývajícím věkem přibývá i odpovědnost a čtenáři budou očekávat stále víc. Sarden slaví 12 let, léta dětské nevinnosti už pomalu končí a blíží se puberta. Hodně štěstí!
 

Míla Linc (spisovatel; Stín černého hvozdu, Mrtví muži netančí)
Dvanáct let? Dědek plesnivá. Vždyť když něco na těch internetech trvá takhle dlouho, rovná se to pravěku... však si ještě pamatuji, kdy nebyly potřeba vyhledávače - člověk si všechny adresy stačil pamatovat, jak jich bylo málo. A on ten Sarden vydržel až dodnes... jestli tohle není kouzlo, tak už nevím. Tak schválně, kolik kouzel nám ještě předvede.
 

Tomáš Němec (šéfredaktor časopisu Pevnost)
12 let provozovat úspěšnej internetovej sci-fi deník a nezbláznit se z toho, to už chce kumšt. Vím, co říkám, protože v mý hlavě žijou elfové, chlupatý odporný jednorožci, lítaj tam fajrboly a každou chvíli slyším „Bacha tam nahoře!“ Udržet věž pod kontrolou, aby vám v ní nestrašilo a ještě z ní tohle všechno pouštět na čtenáře tak, aby byli spokojený, dá každej měsíc docela zabrat. Ale dělat to denně? A navíc s robotama, chlupatejma odpornejma ufounama a paprskama X, který vám imrvére skenujou velín? Cimbuří dolů a dalších 12 úspěšnejch let k tomu.

Julie Nováková  (spisovatelka; Tichá planeta, Zločin na Poseidon City)
Sarden je první online SFFH magazín, se kterým jsem se setkala – v době, kdy jsem jako spisovatelka začínala a Sarden byl teprve v polovině první dekády své existence, už skoro školák, zatímco ostatní byli většinou ještě v plenkách nebo na houbách. Doufám, že tu s námi Sarden ještě pěknou řádku let bude a snad se dočká i svého důchodového věku! Ale protože je Sarden magazín science fiction, fantasy a hororu, ani stárnutí se nemusí bát – nechá si vypěstovat nové orgány, zvýší své regenerační schopnosti, přenese se do robotického těla nebo si připraví kámen mudrců… Přeji Sardenu všechno nejlepší, nejfantastičtější a nejfuturističtější!

Jiří Pavlovský (nakladatelství Crew)
"Rádi bychom vám popřáli, ale od posledního nedorozumnění v parku máme zakázáno stýkat se s dvanáctiletými. Ozvěte se nám, až vám bude aspoň šestnáct."

Pavel Renčín (spisovatel; Nepohádka, Městské války)
Sarden. Vezměme si už jen sám fakt, že Sarden dosud existuje, tlačen partou nadšených redaktorů a fanoušků, kteří bez nároku na zlato ze stolů buržoazie, bez ovací a slávy vyhrazených šlechtě, coby lehkonozí dělníci pera dokážou s každým oběhem zlatého slunce znovu a znovu vykřesávat zázrak, jímž bezpochyby je, že se na notoricky známé webové adrese už po dvanáct let objevuje den co den nový původní článek a tvoří tak náhrdelník (zatím nekonečný jako vesmír), na němž každý den přibude jedna drahocenná perla vědění či dobrodružství. S respektem k redakci i tradici, kterou udržuje, smekám a srdečně gratuluji ke dvanáctinám! Ať vaše perly dopadají na úrodnou, sviníprostou půdu.

Petr Schink (spisovatel; Špinavá práce, Vylévání krve)
Scifisté, fantazáci a další podobně postižení potřebují místo, kde by se mohli scházet, vyměňovat si rozumy a ujišťovat se, že existují ještě podivnější existence s ujetějšími zájmy. Všechny tyto funkce plní v reálu cony, larpy a následné slejzačky v hospodě. V tom internetovém pak tematicky orientované stránky a diskuzní fóra. A Sarden, to je jeden z úhelných kamenů fandomového života. Baví nás, informuje a poskytuje prostor k debatě už dlouhých dvanáct roků. V lidském životě by šlo o nevycválaného fracka, který se právě přehoupl z fáze"roztomilý andílek" do fáze "já toho zmetka zabiju!". V tom internetovém jde ovšem o důstojného kmeta. Přejme mu tedy elán do dalších let a stálý přísun čerstvé krve, která bude kolovat v jeho zkornatělých tepnách a nedovolí mu spokojit se s málem. A co nejméně polucí, samozřejmě.

Františka Vrbenská (spisovatelka; Naganty a vlčí máky, Stín modrého býka)

Devět tisíc nových, nablýskaných dní

… by měl dostat Sarden ke svému výročí. Ten počet není „magické“ nebo z prstu vytažené číslo, ale obnáší jednu člověčí generaci.  Dvanácté výročí, které jeden z našich nejstarších webzinů fantastiky právě slaví,  provázen věrnými čtenáři, znamená v proměnlivém světě internetu skvělý výsledek. Každodenní zpravodajství, recenze, ukázky z tvorby, reportáže –  umíte si představit, co je za tím práce?
Původně vedl sci-fi rubriku Neviditelného psa Petr Pagi Holan, a budiž mu za to velký dík: vtiskl sardenu.cz podobu a koncepci, na kterou v roce 2005 stejně úspěšně navázal Pagiho žák a spolupracovník Jan Pechy Pechanec. O pět let později se Sarden stále pod Pechyho vedením osamostatnil (další poděkování Petru Šimčíkovi – a další výročí, protože k této události došlo také v květnu), když www.sarden.cz překonal všechny nástrahy včetně problémů s hostingem.
Působí téměř jako zázrak, že šéfredaktorem zůstává Pechy. Jak to u Croma dělá? Možná má vycvičené skřítky, nebo tak neuvěřitelnou houževnatost…? V každém případě, bez něj by dnešní Sarden nebyl tím, čím je. A co je nesmírně sympatické, funguje spolupráce s ostatními portály, především s Fantasy Planet, Fantasya či Topzine.
Kdysi, už je to tucet let, jsem každé ráno ze všeho nejdříve otevírala na počítači sofistickou rubriku Neviditelného psa. Stránky dnes vypadají jinak, mají vlastní adresu, ale těším se na ně stejně. Přejme co nejvíce štěstí, výdrže, dychtivých čtenářů a zástupy dobrých přispěvatelů.

Temné časy, to zní drsně a název dostatečně vystihuje i celý obsah tohohle špalíčku, který se rozhodně nemá za co stydět. Na rovinu vám řeknu, že tu nespatříte třpyt slunce, záchvěv naděje ani nic podobně optimistického. Pokud máte o něco takového zájem, budete muset o dům dál. Heslem téhle antologie je smrt, temnota, krev a sperma (tu v menší, tu větší dávce) a všichni autoři se tím řídí bez nejmenšího ostychu.

Martin Fajkus u druhé knihy krom Williama Kinga obměnil tým a po starší generaci povolal ke spolupráci autory mladší, kteří za svými kolegy vůbec nezaostávají.

Rozhodně je skvělé, že všichni dokázali téma pojmout po svém, podobně jako to zvládli svého času třeba spisovatelé u antologie dua Bronec/Kočí – Legendy: Draci.

Nechybí klasické propriety v podobě nekromanta a noční výpravy na hřbitov (Noc na hřbitově Williama Kinga) ani tradiční výprava na draka napsaná v netradičním duchu (Lovci slávy Jana Galety). Dokonce zde nalezneme i zástupce historické fantasy (Až do krve, až na kost Rastislava Webera). K temné fantasy patří sex a je jedno, zda jen jako jeho složka (Ztracená jména Míly Lince), nebo jestli hraje v příběhu klíčovou roli (Příliš dlouhá swingersparty Františka Kotlety). Autoři do svých textů také zakomponovali nejrůznější božstva (Pěšáci boží Martina Antonína a Trny v očích Petry Lukačovičové). Našli by se tu však i autoři, kteří temnou fantasy propojili se subžánry na první pohled nemožnými (steampunkový příběh Na půdě Petra Schinka a japonská duchařina Jazyk ohně, srdce ledu Lucie Lukačovičové). Sestry Lukačovičovy vůbec v téhle antologii bodují, protože se jim podařilo do hry zapojit velice zajímavá prostředí (Japonsko, apokyliptické prostředí), která nejsou čtenáři na rozdíl od klasické fantasy ze středověku zase tak známá.

Bohužel i v této knize se našlo několik slabších kusů. Řeč je především o nezáživném příběhu Williama Kinga, jehož povídka antologii otevírá, a může tak od dalšího čtení odradit. Prostředí bylo v pořádku, ale hrdina byl fádní a atmosféra nulová. Povídka Jana Galety nabízí sympatické hrdiny a ironický smysl pro humor, ale šroubky nebyly dostatečně dotaženy, takže to celé nepůsobí tak, jak autor původně zamýšlel.

Naopak největším překvapením knihy je Míla Linc, který se neuvěřitelně vypsal, a pokud bude takhle dál pokračovat, ocitne se brzy mezi českou literární špičkou. Nakročeno k tomu má víc než skvěle.

Kategorií samou pro sebe je František Kotleta. Hádám, že v případě jeho povídky se čtenáři rozdělí na dva tábory. Ten první bude rozhodně nadšen a ten druhý… ten ji označí za čirou pornografii či brak – čímž rozhodně je a já to nepopírám. Ovšem když ji budete vnímat s hodně velkou nadsázkou, která je k jejímu čtení potřebná, budete si text užívat a ve výsledku z něj vyleze velmi šťavnatý kousek, jaký nám asi dlouho žádný autor nenaservíruje.

I přes ony slabší kousky se však druhá Fajkusova antologie vydařila a představuje ideální čtení pro všechny čtenáře, kteří se nebojí trochu temnoty, krve a pochmurnosti.

Temné časy
Fajkus, Martin (ed.)
Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Adam Dragon
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2012
Počet stran: 384
Rozměr: 170 x 240
Provedení­: hardback
Cena: 299 Kč

Povídky:

• William King: Noc na hřbitově (Graveyard Night)
• Petr Schink: Na půdě
• Lucie Lukačovičová: Jazyk ohně, srdce ledu
• Martin D. Antonín: Pěšáci boží
• Rastislav Weber: Až do krve, až na kost
• Míla Linc: Ztracená jména
• Jan Č. Galeta: Lovci slávy
• Petra Lukačovičová: Trny v očích
• František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party

Přečtěte si ukázku z povídky Martina D. Antonína - "Pěšáci boží

Český sci-fi/fantasy Agent JFK seriál letos nabral slušné tempo ve vydávání a po dlouhé době se zase změnil rychle jedoucí expres. Rok 2012 nám totiž nabídl rovnou tři díly – druhý svazek sesterské série Agent X-Hawk s názvem Zpěv lamie napsal čím dál tím víc populárnější Jan Hlávka. První řadu kovářovek pak ukončil jeden z otců zakladatelů Jiří W. Procházka v 27. díle Dlouhý černý úsvit, v němž zlikvidoval celou agenturu. Na něj pak ještě pesimističtějším kouskem Na vlastní pěst navázal a novou sérii rozjel druhý ze zakladatelů – Miroslav Žamboch. A protože dobrého dobrodružného čtiva není nikdy dost, a zvlášť teď na Vánoce, dopřeje nám tvůrčí tým ještě čtvrtý kousek nazvaný V prachu a krvi, o který se postaral další z autorů nové mladší generace - Míla Linc.

Anotace:
Jediným krokem se John Francis Kovář dostal z mississippského mokřadu do Čech 17. století. Tenhle svět je ale tvrdší a vražednější, než si pamatuje z hodin dějepisu. Na polích neroste ani bodláčí, samotná země je nemocná a lidé se pojídají navzájem. Válka trvá přes půlstoletí a nehodlá skončit.
Přežije? Dostane se zpět ke svým přátelům? Odhalí tajemství průchodu mezi světy?
Pochybuje o tom, tenhle svět je příliš jiný. Albrecht z Valdštejna ovládá Frýdlantské vévodství, věže vídeňských chrámů zdobí muslimský půlměsíc, katolická Plzeň úpí pod nadvládou inkvizice. A řádí mor, proti němuž je Černá smrt z naší historie horším nachlazením. Kovář se ocitl v pekle a hledá cestu ven.

Agent JFK 29: V prachu a krvi 
Linc, Míla
Nakladatel: Triton 
Obálka: Petr Vyoral 
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková 
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Cena: 209 Kč 

Tři otázky na Mílu Lince o tom, jak se mu psal 29. díl Agenta JFK .

Pamatuješ si, jaký jsi měl pocit, když ti oznámili nabídku, která se neodmítá? A který z otců zakladatelů ti to navrhl?

Psát JFK je velká výzva a klidně se přiznám, že jsem s nadějí v srdci čekal, jestli jednou budu tak dobrý, aby se jim vyplatilo mě oslovit. Byla to místy řehole držet jazyk za zuby a neozvat se s nesmělou hláškou „já chci taky“. Vydržel jsem to. A pak mi jednou, zrovna když jsem mířil na jedno maximálně dvě piva, zavolal Jirka Procházka, že prý mají nábor nových autorů, a jestli bych třeba nechtěl přispět. Tak co myslíš, že jsem na to odpověděl? A kolik těch maximálně dvou piv na oslavu bylo…?

Na co se čtenáři můžou v tvém díle těšit?

Protože období třicetileté války, které mi hodně sedí, není čtenářsky příliš atraktivní, tak se ho snažím procpat alespoň do jiných světů. Prošlo mi to u Marka Stonea a zkusil jsem to i v této sérii. Jde o dobu, kdy se střílí z mušket a děl, ale kdy zároveň ještě rytířství není prázdným pojmem. Samotná válka nabízí bezpočet apokalyptických okamžiků. Tak jsem tomu trochu pomohl. Nevím, co z toho nakonec vzniklo, ale sám pro sebe to nazývám „ranně novověké postapo“. Snad i čtenáři budou rádi tenhle svět objevovat.

Zažil jsi v souvislosti s psaním svého dílu nějakou zajímavou příhodu?

Nerad se pouštím do neznámých vod. Před pár lety se někteří z naší šermířské skupiny přidali k regimentu zemské hotovosti a JFK byl pro mne impulsem se k tomu konečně také rozhoupat. Poté, co jsem dopodrobna četl o tom, jak se z muškety střílí, jsem si to konečně mohl vyzkoušet sám – a to včetně střelby ostrýma a dalších podobných drobností. A nejspíš bitevní zkušenosti samy o sobě pomohly, abych se do té doby lépe vcítil. Zjistil jsem, že nejvíc mi utkvěla asi vůně střelného prachu. A respekt ze zbraně, která při výstřelu zavrní jako nadržená kočička. A samozřejmě radost,, když kule trefila terč a ještě větší radost, když jsem první vystřelenou kuli i našel a zařadil ji mezi své artefakty pro štěstí.

(Foto: Martina Jejkalová)

V letošní první skromné conové galerii jsem se zaměřil na vše. Ale den na conu musí začít úklidem...

Kovář si v minulém díle užil do sytosti pašování, zbavil se depresí a vybudoval si malou pašeráckou organizaci. Svůj výlet završil vykoupáním v řece Mississippi  a museli jsme tak čekat na další díl.

Naštěstí ne moc dlouho dlouho, dvacet devítka vyšla jen pár měsíců po dvacet osmičce. Před námi leží svět, kde neexistuje Vestfálský mír a trvající válku doprovází morová epidemie. K tomu si připočtěte kanibalismus a je postaráno o úžasnou zábavu.

Linc využívá svého světa na maximum  a díky všemu, co si o reáliích a vůbec zbraních nastudoval, je dokonale autentický. Samozřejmě, že pod touhle depresivní fazónou nechybí klasické dobrodružství plné soubojů a odhalování tajemství. Dva poslední díly jsou spolu hodně propojené  – na konci Žambochova se Kovář topil v Mississippi, na začátku Lincova se vynořuje v jakési české řece. Druhý propojovací článek představují tajemné léky, které dokáží vyléčit každou nemoc. Kovář se vydává po jejich stopě, aby se dostal až ke zdroji. A během celého pátrání si klade otázku, zda ve svém chování nezachází moc daleko. Jestli jeho metody nejsou moc tvrdé a nemění se z klaďase v darebáka.

Na křtu autor prozdradil, že psát Kováře pro něj osobně byla čest. Musím potvrdit, že se svého úkolu zhostil se ctí. Po dvou románech z Černého hvozdu a několika povídkách se rozhodně nemá za co stydět. Máme co dočinění s dostatečně vypsaným autorem. O reálnosti světa už jsem mluvil. Musím ale vypíchnout i jeho zkratkovitý způsobu akce. Žádné velké rozepisování, hezky v jedné větě. Nemluvě o neustálých dějových zvratech, z nichž zejména ten závěrečný vám vyrazí dech.

V prachu a krvi představuje nefalšovanou oddechovku. Nezbývá, než doufat, že si Linc ještě pár dílů střihne, protože do téhle řady prostě dokonale sedne.

Agent JFK 29: V prachu a krvi
Linc, Míla - Vykoukal, Jaromír
Nakladatel: Triton, E. F.
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Rozměr: 125 x 185
Provedení­: paperback
Cena: 209 Kč

Anotace:
Jediným krokem se John Francis Kovář dostal z mississippského mokřadu do Čech 17. století. Tenhle svět je ale tvrdší a vražednější, než si pamatuje z hodin dějepisu. Na polích neroste ani bodláčí, samotná země je nemocná a lidé se pojídají navzájem. Válka trvá přes půlstoletí a nehodlá skončit. Přežije? Dostane se zpět ke svým přátelům? Odhalí tajemství průchodu mezi světy? Pochybuje o tom, tenhle svět je příliš jiný. Albrecht z Valdštejna ovládá Frýdlantské vévodství, věže vídeňských chrámů zdobí muslimský půlměsíc, katolická Plzeň úpí pod nadvládou inkvizice. A řádí mor, proti němuž je Černá smrt z naší historie horším nachlazením. Kovář se ocitl v pekle a hledá cestu ven.

Román:
- Míla Linc: V prachu a krvi
Povídka:
- Jaromír Vykoukal: Simon říká

O Žoldnéřích fantasie 

Žoldnéři fantasie představují literární soutěž, kterou od roku 2009 pravidelně pořádá nakladatelství Straky na vrbě Michaela Bronce. Jejím úkolem je objevování nových českých autorů. Na literárním kolbišti Žoldnéřů si mladí, začínající autoři poměřují své síly a ti nejlepší se dočkají ovací v podobě otisknutí povídky ve stejnojmenném literárním sborníku. Ani letošek nebude výjimkou. Ostatně nový sborník s podtitulem Knížata páry a ducha vychází již tento týden.

Ročník 2013 ve znamení páry 

První sborník, který vyšel v roce 2010, reflektoval upírskou tématiku, letos pro změnu dominuje stále populárnější steampunk. Při pohledu na obsah je vidět, že někteří z autorů jako kupříkladu Daniel Tučka, Ludmila Millerová či Jan Žlebek, se objevují v Žoldéřích už po několikáté.  Patří k těm autorům, kteří vždycky vyhmátnou takové téma, které dokáže porotu zaujmout. Ostatně první dva jmenovaní už za sebou mají své knižní debuty, které vyšly u Strak. V soutěži ovšem dokáží prorazit i nováčci, o čemž svědčí letošní povídky debutantů Adama Fialy a Lukáše Hermy.
Samozřejmě ani letos nebude chybět hostující povídka, tentokrát z pera Míly Lince. A i milovníci teorie si přijdou na své díky článku Slovo o parních výtržnostech od Leonarda Medka.

Anotace

Parní vzducholodě a horkovzdušné balóny! Trpasličí města pod palbou těžkých děl! Nebezpečné krásky v korzetech!
Letošnímu ročníku zkrátka vévodí steampunk. Víc o něm jako žánru se dozvíte ve fundovaném rozboru Leonarda Medka.
Zhruba polovina prací se naopak přidržela klasičtější fantasy - ovšem došlo i na jednu zombie-apokalypsu!
Čtěte, kam směřují nejnovější trendy české fantastiky!
Právě dnes!
Jsme tu jen pro Vás...

Seznam autorů & prací

• Daniel Tučka - Rezavé ovce
• Jana Vaňková - Ten druhý
• Dana Rusková - Slova, jen slova
• Jan Žlebek - Vzít kousek tady, sebrat kousek támhle
• Martin Sládek - Conquistador
• Václava Molcarová - Klíč života, elixír smrti
• Lukáš Herma - V podzemí
• Adam Fiala - Dívka ve tmě
• Míla Linc - Pod medvědí horou
• Leonard Medek - Slovo o parních výtržnostech
• Ludmila Müllerová - Dvojčata

Bronec, Michael (ed.): Žoldnéři fantasie - Knížata páry a ducha
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Tomáš Kučerovský
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2013
Počet stran: 352
Rozměr: 105 x 165
Provedení­: paperback
Cena: 250 Kč

Blíží se září. Začíná školní rok, začíná podzim, začíná spousta dalších ošklivých věcí. Ještě že tu je CONiáš!

Nebudeme tvrdit, že to je nejlepší con na světě. Doufáme, že to za nás budete tvrdit vy.

Jak můžete na našem videu vidět, hosté k nám přilétají ze všech koutů světa. Zřejmě jim to za to stojí. Může stát i vám:

Nemusíte jet nikam do ciziny, abyste si užili pěknej con, jsme přímo v centru Prahy

Můžete se v duchu cítit rebelem! Máme totiž bar, takže dát si v knihovně pivko není nepřekonatelný problém!

Můžete si potykat se slavnými spisovateli (letos třeba Ondřej Neff, Honza Kantůrek, Pavel Renčín…). Pokud oni budou chtít, samozřejmě.

Pokud nebudou chtít a vy přesto budete trvat na svém, můžete se chlubit tím, že jste v knihovně dostali facku od slavného spisovatele

Dostanete supr materiály – kromě jiného třeba i na knižní dárek od nakladatelství Fantom print!

Nemusíte se stydět, že ještě čtete knížky – nehrajeme zas tak moc na seriály a filmové premiéry, u nás jsou písmenka stále v hlavní roli

Budeme křtít hned dvě knižní novinky, které aspirují na nejzajímavější počiny nastávajícího podzimu – historickou fantasy Jany Šouflové „Svitky z londýnského mostu“ a antologii steampunkových povídek „Excelsior, gentlemani“. Buďte u toho a získejte je s podpisy autorů!

Nedlabeme na doprovodný program, takže nemusíte jen sedět na přednáškách

Nikdo si ještě nestěžoval (takže buď jsme opravdu dobří, nebo se umíme dobře schovávat).

Jsme studnicí moudrosti a pokladnicí nevšedních zážitků. Jsme kouzelným prostorem, kde snadno může dojít ke zhmotnění vašich snů. Jsme místem, kde zázrak není sprosté slovo. Jsme knihovna!

CONiáš letos proběhne 20. září od desíti do osmi. Vaší adresou je Mariánské náměstí 1, Praha 1. Vlezné pro čtenáře knihovny zdarma, pro ostatní v ceně ročního čtenářského poplatku = 80 korun. Čeká vás bohatý program, doprovodné aktivity, zajímaví hosté, spousta spisovatelů, příjemné prostředí, prodejní stánky, knihovna pod taktovkou Bernarda Blacka, den pro výměnu knih…

Více na https://www.facebook.com/Conias.knihovnanebo www.mlp.cz/conias

Nechte se pohltit párou

V nakladatelství Straky na vrbě právě vyšel parosloní sborník steampunkových povídek nazvaný Excelsior, gentlemani! editorů Michaela Bronce a Martina Stručovského.

Vzducholodě, parní technologie, šílení vědci, stateční muži, krásné ženy a především nefalšované dobrodružství. To a mnohem více naleznete ve 14 povídkách a novelách zbrusu nové antologie Excelsior, gentlemani! nakladatelství Straky na vrbě, které se po dracích a knihovnách pustilo do dalšího zajímavého tématu – steampunku.

Anotace

TENTO SBORNÍK NENÍ MAMUTÍ, JE PAROSLONÍ!

Čtrnáctero fantastických povídek a dvé doprovodných textů:
to vše Vás zavede do světa steampunku, světa odvážných
dobrodruhů, potrhlých vynálezců a krásek v krinolínách.
Světa, kde vzducholodě závodí s rychlovlaky a padouši
s navoskovanými kníry kují pikle v kabinetech sešeřelých
staženými plameny plynových lamp…
•
Siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička
manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole,
kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají. Stateční
gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li
revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy,
zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu a –
VZHŮRU!!!

Obsah

LEONARD MEDEK: Excelsior!

JAN DOBIÁŠ: Igor

MÍLA LINC: Konec pašířů v Hřensku

PETR SCHINK: Suvenýry z války

ONDŘEJ PÁLENÍK: Úhel poslechu

TOBIÁŠ SMOLÍK: Poslední zakázka p. Ch. Davise

LUKÁŠ HERMA: Starý Jack

PETR ŠIMČÍK: Podraz v Lost Hope

TOMÁŠ BANDŽUCH: Konec věku páry

STANISLAV ŠVACHOUČEK: Elsa ze Zlaté lodi

JAN ŽLEBEK: Svoboda mistra Delacroix

VLADO RÍŠA: Grimoár 2: Gonyalax

DANIEL TUČKA: Den, kdy se město zastavilo

LEONARD MEDEK: Paraboloid profesora Barina

JAN POHUNEK: Otázka elegance

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ: Snění v oblacích páry

AUTORSKÉ MEDAILONKY

Informace o knize

Excelsior, gentlemani!: Historky z časů páry

Bronec, Michael (ed.) - Stručovský, Martin (ed.)

Nakladatel: Straky na vrbě

Edice:Česká fantastika (102. svazek)

Obálka: Tomáš Kučerovský

Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová

Vazba: Pevná, s přebalem

Rok vydání: 2014

Počet stran: 664

ISBN: 978-80-87364-48-2

Cena: 450 Kč

Další informace o knize lze najít na stránkách nakladatelství Straky na vrbě nebo na facebookovém profilu knihy.

Chystá se na rok 2015

V roce 2014 přišla parosloní antologie Excelsior, gentlemani!: Historky z časů páry. A tím dobrodružství v časech páry rozhodně nekončí. Už na rok 2015 totiž chystá legenda české fantasy Leonard Medek svou steampunkovou trilogií nazvanou Když prší do korzetů.

Leonard Medek: Když prší do korzetů (Taranitový triptych)

Vydají Straky na vrbě v roce 2014

Obálka: Tomáš Kučerovský

Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová

Cena: 250 Kč

Anotace

Steampunková trilogie:
Zjistíte, jak byl spáchán Zločin v Transpolárním expressu, odhalíte Tajemství Žhavého ostrova a dovíte se i jaké to je, Když prší do korzetů...

Vychází 16. 9. 2015 v nakladatelství Straky na vrbě.

Další antologie ze stračí líhně

Legendy: Draci

Martin D. Antonín, Jan Dobiáš, Jan Kantůrek, Ivana Kuglerová, Leonard Medek, Jiří Pavlovský, Jana Rečková, Pavel Renčín, Františka Vrbenská a další.
27 povídek, 27 světů a 27 dračích příběhů - to je kniha, kterou držíš v ruce.
Hic sunt dracones. A čekají na tebe...

Vázaná, obálka Jana Šouflová, vyšlo v roce 2010, cena 450 Kč.

Legendy: Prokleté knihovny

Číst knihy je nebezpečné!

Číst TUTO knihu je zvlášť nebezpečné!!

Otevři dveře knihovny, a hned tě ovane šepot jejich stránek.

(Jenže co šeptá, dokáže i kousnout. Nebo sežrat.)

Otevři knihu, a vstoupíš do světa fantazie. Vlastní, či cizí? Vyber si!

(Ale neztrať nit. Tu Ariadninu - pomni, že se budeš chtít vrátit...)

Upíři Abélard a Héloise přilétnou na parakřídlech do Domu Hadích per, aby pátrali po jedinečném svazku, který nejspíš ani neexistuje...

Trpaslík Tarmon, učedník Mistra kronikáře a člen početného cechu knihovníků, k smrti nenáviděl knihy. A ony se mu pomstily...

„Co to je za knihu?“ - „Velké T. “ - „Velké T.?“ Cizí hlas zaskřípe strachem: „Technonomicon!“

Vázaná, obálka Jana Šouflová, vyšlo v roce 2013, cena 550 Kč.

Veškeré knihy z produkce nakladatelství Straky na vrbě žádejte u všech dobrých knihkupců anebo na webových stránkách nakladatelství. Veškeré poštovné a balné hradí nakladatel.

UKÁZKA

Leonard Medek

EXCELSIOR!

aneb

MY Z DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ

Název sborníku, který právě držíte v ruce, je vzletný, obrazný, poe-tic-ký, kultivovaný, společensky na výši, vypulírovaný, vábivý a mnohé přislibující; prostě přesně takový, jaký má být. Má jen jednu drobnou, nepatrnou, malilinkatou chybičku: aniž bych podceňoval erudici a nepochybně vysokou inteligenci našeho P. T. čtenářstva, jest se obávati, že jeho první půli ne každý porozumí. Jedním z nikoli nejmenších účelů této předmluvy tudíž budiž ono záhadné slovo beze zbytku vysvětlit, a na svou čest slibuji, že v ní tak opravdu učiním. Avšak napřed… Napřed mi promiňte.

Po způsobu egomaniaků začnu velmi, velmi osobně.

~ ~ ~

Je to už dávno. Ne tak dávno, aby se po světě ještě (s výjimkou jisté jihoamerické náhorní plošiny, jak o tom laskavě informuje sir Arthur Conan Doyle) proháněly diluviální příšery, ba ani ne tak dávno jako ony časy, kdy v jinak krásném městě Paříži zdivočelá chátra zdobila pouliční lucerny lidmi lepšími, než byla sama, leč přesto dosti dávno, aby se dosud na počátku letopočtu psala jed-nič-ka; dokonce tak dávno, že okamžik, kdy ji vystřídá další číslice, pro nás byl budoucností nedozírně vzdálenou. Vždyť do něj chybělo zhruba čtvrt sta let, dovedete si to představit?

Takže tehdy, když mi bylo zhruba dvanáct nebo třináct let, pojal jsem úmysl napsat román. Což není nic neobvyklého, přihodilo se to leckomu. Ten můj se měl odehrávat nějak kolem roku 1830 a pojednávat o tajemném cizinci, který po letech přijíždí do rodných končin, aby se strašlivě pomstil za zločin, spáchaný na něm kdysi před lety… Chechtáte se? Jen se smějte, já tu historku dokončím. Býval jsem robě poměrně metodické, když mi o něco šlo, takže jsem si tenkrát udělal rozpis jednotlivých kapitol i s názvy a předpokládanou délkou (tuším, že to mělo být asi šestnáct kapitol po dvaceti stranách), a tím to skončilo. Skutečná realisace pohořela na tom, že jsem sice měl visi, nikoli však potřebné životní zkušenosti a k nim schopnost odít ji do slov – a taky že prvotní nadšení záhy utlumila vrozená lenost. Za týden, za dva jsem na celý projekt zapomněl a bylo po ptákách. Leč k věci.

Jak nepochybně tušíte, celý ten záměr ve mně vzbudilo něco, co jsem den předtím spatřil v televisi, a vsadil bych se, že většina z vás se v tuto chvíli už domnívá, že ví, co to bylo. To je přece jasné, říkáte si, Hrabě Monte Cristo jako vyšitý, nic jiného to být nemohlo… No, tak teď se zase směju já. Dumasova Monte Crista jsem v té době vůbec neznal, prvně jsem jej viděl až nějak za rok nebo za dva (v oné stařičké, dodnes dle mého soudu nejlepší versi s Jeanem Maraisem) a knižně se mi dostal do rukou dokonce ještě později. O dalších románech s podobným tématem – a že jich není málo – ani nemluvě; to všechno mne teprve čekalo. Kdepak, tím prvotním impulsem byl docela jiný příběh…

Neuhodnete to, tohle se totiž uhodnout nedá: bylo to zfilmování Balzakova Otce Goriota. Tématicky úplně jinde, jediný „tajemný cizinec“ je tam padouch Vautrin, řečený Oklamsmrt, pomsta se žád-ná nekoná, dobrodružno vlastně taky ne – a přesto to na mne mělo tenhle účinek. Nikdy se mi nestalo, že bych po shlédnutí Vin-netoua chtěl stvořit vlastní indiánku, ani že by mne dejme tomu Ikarie XB-1 ponoukla k psaní sci-fi, a už vůbec ne, že by mne Dákové lákali k anticko–historické tvorbě. Ale tento svět, svět černých kočárů a hranatých luceren a pánů v cylindrech a bambitek skrývaných pod rozevlátými plášti, tak ten mi učaroval.

A jak se zdá, nejsem v tom sám. Rozmach fenoménu zvaného steampunk to dokazuje velmi přesvědčivě.

~ ~ ~

Už jsem o tom obšírněji psal jinde (konkrétně v doslovu antologie Žoldnéři Fantasie 2013: Knížata páry a ducha, rovněž vydaném péčí nakladatelství Straky na vrbě, chcete-li si to dohledat). Steampunk má mnoho podob, může se odehrávat v minulosti, současnosti i budoucnosti, v našem světě nebo v alternativním, důraz v něm může být kladen na parní stroje a všeliká lesklá udělátka anebo na dobovou módu či třeba na historické souvislosti, ale ať už je pojat jakkoliv, právě toto je pro něj určující: okouzlení devatenáctým stoletím. Stylisovaným devatenáctým stoletím, pravdaže, a nadto větši-nou dováděným do nejrozličnějších extrémů, ovšem ten základ tam je vždycky. A je úplně jedno, jestli vás k němu dovedly příběhy Sherlocka Holmese, verneovky, hraní s modelovými vláčky anebo prostě to, že si – v dívčím případě – v korsetu připadáte více sexy. Nakonec se stejně všichni sejdeme na téže lodi: komín chrlí oblaka uhelného dýmu, lopatková kola s cákáním ukrajují nekonečnou hladinu a v dálce před námi se na obzoru modrá neznámá zem…

(Případně je to vzducholoď. Nebo vlak uhánějící nekonečnou prérií. Ono na tom nakonec nezáleží; jak praví klasik, důležitá je cesta. A cíl zůstává tentýž.)

Ta loď pluje už dávno, a dlužno říci, že – bohům žel – dlouhou dobu putovala poloprázdná. Zato v posledních několika letech se na ni plavci jen hrnou… Zatím těžko soudit, zda je to dobře nebo špatně, ale je nás na ní čím dál víc. Soudím ovšem, že důvod je očividný – lidstvo devatenáctého století (míním jeho autentické obyvatele, ne nás, kteří si na ně jenom hrajeme) bylo svou současností nadšeno. Pokrok spěl kupředu, každý den přinášel nové úžasné vynálezy a žilo se stále pohodlněji…

Dvacáté století tohle zlomilo; počínaje první světovou válkou sice pokrok stále spěl kupředu, avšak lidé mu přestávali rozumět, a co hůř, začali mít pocit, že nevede k lepšímu. Se všech stran se valily spěch, nervosita, posléze i všudypřítomný nukleární strach – a století jednadvacáté, jak jsme jej zatím zažili, si přes všechny svoje zázraky nevede o nic lépe. Proto se tak rádi vracíme do oněch dávno minulých vysněných zítřků: chybí nám progres, znamenající naději. A nadšené ohromení.

(Ovšemže ne vždy je tam najdeme; stigmatu současnosti se člověk jen tak nezbaví. Leč hledat můžeme pořád…)

~ ~ ~

Čímž se dostávám zpět k názvu této knihy. Vznikl, což je možná světový unikát, ve veřejné internetové diskusi; prvotní formulaci si již nepamatuji, ale probíraly se různé variace jako „Přidejte páru“ či „Přilož pod kotel, gentlemane“ (mimochodem Martin Šust, když nezávisle na nás volil titul pro svou nedávnou překladovou antologii Plnou parou, zjevně uvažoval velmi podobně), až se dospělo k současné versi. Již tehdy jsme si ovšem byli vědomi, že ono zvolání bude ne každému srozumitelné a že vyžaduje jistou vysvětlivku; pročež zde ji máte.

Jedním z nejvýznamnějších amerických básníků devatenáctého století byl – vedle Edgara Allana Poea a Walta Whitmana – jistý Henry Wadsworth Longfellow (1807 – 1882). Celé jeho dílo rozebírat nehodlám, nám stačí vědět, že jeho vůbec nejslavnějším opusem je obsáhlý eposPíseň o Hiawathovi– obsahově i významově něco podobného jako u nás Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský nebo v Irsku Písně Ossianovy, avšak s přiznaným autorstvím – a že druhým nejslavnějším je právě krátká lyrická balada nazvaná Excelsior! (kteréžto z latiny pocházející zvolání se obvykle překládá jako „Stále výš!“, ač prosté „Vzhůru!“ by úplně stačilo). A hle, konečně jsme u toho…

Obsah dotyčné básně je prostý. Vypráví se v ní o mladíkovi, drá-pajícím se vzhůru do Alp s praporem nesoucím tento nápis; kdekdo mu cestou říká, aby tam nelezl, že se tam projít nedá a že se určitě zabije, jenže on si nedá pokoj a leze a leze, až skončí na vrcholu napůl pohřbený v závěji, avšak ve zmrzlé paži nadále svírá svou standartu a ukazuje jí k nebesům… Longfellow tuto baladu publikoval v roce 1841 a rychle jí vyvolal slušný poprask: soudobí čtenáři ji chápali jako alegorii nezadržitelnosti pokroku a „Excelsior!“ se stalo heslem dne. Byly tím slovem pojmenovávány lodě,

lokomotivy, budovy, dokonce šachová úloha; stát New York si je vetkl jako motto do znaku. Kdoví, snad i věhlasný baron Pierre de Coubertin, když ke konci století formuloval své proslulé olympijské heslo, se inspiroval právě zde… A tak dále.

(Mimochodem: Mám dojem, že i v našich končinách to bývala kromě jména několika hotelů rovněž značka výrobce pánských košil, a to si nejsem jist, jestli dotyčnou veršovánku vůbec někdy někdo přeložil do češtiny. Některé věci jsou zkrátka nakažlivé.)

~ ~ ~

Leč dosti nudné přednášky. Co jste se měli dovědět, již víte, siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole, kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají; nebudu vás tudíž dále zdržovat. Stateční gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy, zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu, obraťte následující list a –

EXCELSIOR!!!

Anotace

TENTO SBORNÍK NENÍ MAMUTÍ, JE PAROSLONÍ!

Čtrnáctero fantastických povídek a dvé doprovodných textů:
to vše Vás zavede do světa steampunku, světa odvážných
dobrodruhů, potrhlých vynálezců a krásek v krinolínách.
Světa, kde vzducholodě závodí s rychlovlaky a padouši
s navoskovanými kníry kují pikle v kabinetech sešeřelých
staženými plameny plynových lamp…
•
Siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička
manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole,
kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají. Stateční
gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li
revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy,
zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu a –
VZHŮRU!!!

Excelsior, gentlemani!: Historky z časů páry

Bronec, Michael (ed.) - Stručovský, Martin (ed.)

Nakladatel: Straky na vrbě

Edice:Česká fantastika (102. svazek)

Obálka: Tomáš Kučerovský

Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová

Vazba: Pevná, s přebalem

Rok vydání: 2014

Počet stran: 664

ISBN: 978-80-87364-48-2

Cena: 450 Kč

Ladies and gentlemen, vítejte na palubě naší vzducholodi. Excelsior je jedním z nejmodernějších a největších vzdušných plavidel ve střední Evropě a pevně doufáme, že cestovat s ním bude pro vás jedinečným zážitkem.  Všichni jste jako cestující zaplatili turistickou letenku, ale zažijete komfort první třídy a veškerá posádka se maximálně vynasnaží o vaše plné pohodlí, spokojenost a bezpečnost. Na své si přijdou milovníci luxusu a vyznavači kulinářských zážitků, kteří dokáží ocenit jemnost mnohaleté whisky, ale i křehkost čerstvé a mladé zeleniny, která je přílohou k pečlivě vybraným druhům masa v mnohachodovém menu. Veškeré pokrmy a nápoje servírujeme na prvotřídním porcelánu a vyškolení stewardi vám splní všechna vaše přání. Na své si jistě přijdou i dobrodruzi a snílkové, neboť každá vzduchoplavba v sobě skrývá tajemno a přídech dobrodružství. Ačkoliv máme speciálně vyškolenou bezpečnostní službu a jsme vybaveni jedinečným obranným systémem, vzdušný prostor křižují i nekalé živly všelijaké úrovně a nikdy nevíme, s kým budeme mít na cestách tu čest. Děkujeme vám, že jste si vybrali právě naši leteckou společnost a přejeme vám příjemný let. Pevně doufáme, že ve vás zanechá jen ten nejlepší dojem, o kterém budete na potkání každému vyprávět. A až se budete příště rozhodovat, s kým se vydáte na cesty, že to budou opět naše antologie, pardon vzducholodě naší letecké společnosti Bronec a Stručovský.

Takhle nějak by to mohlo znít, pokud byste se rozhodli pro cestu luxusní vzducholodí v některé z alternativních retrofuturistických realit.

Takhle nějak by to mohlo znít, pokud se rozhodnete pro čtení antologie Excelsior, gentlemani!, kterou vydalo nakladatelství Straky na vrbě. Michael Bronec je ostřílený kapitán a ví přesně, co dělá, a dělá to už mnoho let. Tentokrát si k sobě přibral editorského prvního důstojníka Martina Stručovského a vypadá to, že opět věděl, co dělá (nebo možná vzduchoplavecký elév Stručovský požádal o ochranná křídla Bronce profesionála, co už na tom záleží). Důležité je, že výsledkem této několikaleté spolupráce je vyvážený výběr čtrnácti povídek, předmluvy, doslovu (a medailonků všech zúčastněných), jak od ostřílených bardů české scény fantasy, tak i od debutantů, pro které to byla první skutečná příležitost veřejně se znemožnit.

Zlomyslným posměváčkům ovšem hodlám ihned zatnout tipec, protože pokud se něco při čtení této pořádně tlusté antologie odehrálo, tak to bylo jen čiré nadšení a jásot za téměř každou povídkou. Od stálic domácí provenience, jakými jistě jsou Leonard Medek nebo Vlado Ríša, snad člověk ani nic jiného nečeká. S mladými začínajícími autory je to poněkud jiná káva a vždycky je trochu sázka do loterie, co nakonec předvedou. Právě ti úplní začátečníci (a skutečně pouze z pohledu množství vydaných prací) mě oslnili zdaleka nejvíc. Ať už to byl charismatický zloděj gentleman Tobiáše Smolíka, neohrožený a nekompromisní kapitán Starého Jacka ve skoro novele Lukáš Hermy, nebo vtipná noirová a zároveň jazyková hříčka se soukromým detektivem Petra Šimčíka, vždycky jsem nadšeně po prvních pár odstavcích vplula do děje a byla rozladěná, že už to zase(!) skončilo. S mnohými hrdiny bych se velmi ráda znovu setkala v nějakých dalších příbězích.

Popravdě mě vyloženě neoslovila jen jedna povídka, a nehodlám zveřejňovat která. I ta totiž měla velmi dobré řemeslné zpracování a vše, co ke správné povídce patří. Jen jsme si nesedli s hrdiny a pointou, takže jí nebudu předhazovat v plen váženému čtenářstvu. Prostě si to nezaslouží. A vážené čtenářstvo si bude muset na tu svou případnou nesednoucí povídku přijít samo. Stejně tak i na obsah jednotlivých kousků, protože u této antologie nehodlám ani naznačovat. Mnohde už jen tím bych vyzradila něco z pointy. A to si zase nezaslouží ctěné čtenářstvo.

Editorskému týmu Bronec-Stručovský se podařilo vybrousit diamant elegantně zahalený párou a všelijakými nevídanými udělátky, hejblátky a postrkovátky nutnými k navození té správné paromilné atmosféry. Při každém záblesku slunce navíc z páry zajiskří i výborné ilustrace Janiny Strnadové, doprovázející každou z povídek. A nutno podotknout, že byste neměli zapomenout dobře si prohlédnout i obálku (a po sejmutí obalu i desky knihy samotné), která vzešla z kreslířského pera Tomáše Kučerovského. I ona dvojice je vtipnou hříčkou, podtrhující dojem z celé knihy. Excelsior, Gentlemani! jednoznačně patří do kategorie „Ozdoba každé knihovny“, a to ve všech směrech.

Nedávno jsem četla i recenzovala skvělý výběr zahraničních povídek Plnou parou sestavený Martinem Šustem a klidně se podepíšu pod to, že jediný rozdíl mezi těmi českými a zahraničními povídkami je v tom, že ty naše nikdo nemusel překládat do češtiny. Celý Excelsior by, gentlemani, hravě obstál v cizozemské konkurenci a můžeme být na naši spisovatelskou fantaskní obec náležitě hrdí.

Pokud nemáte představu, zda by se vám steampunk, či v širším slově retrofuturistická literatura mohla líbit, zde máte jedinečnou možnosti si to vyzkoušet ve čtrnáctibarevné paletě světů alternativních, skoro totožných s tím naším, nebo se stejnými reáliemi, ale jinými historickými událostmi, případně tajuplných a vzdálených naší realitě více než na hony. Tedy vzhůru, moji milí!

Povídky:
Jan Dobiáš: Igor
Míla Linc: Konec pašířů v Hřensku
Petr Schink: Suvenýry z války
Ondřej Páleník: Úhel pohledu
Tobiáš Smolík: Poslední zakázka p. Ch. Davise
Lukáš Herma: Starý Jack
Petr Šimčík: Podraz v Lost Hope
Tomáš Badžuch: Konec věku páry
Stanislav Švahoušek: Elsa ze Zlaté lodi
Jan Žlebek: Svoboda mistra Delacroix
Vlado Ríša: Grimoár 2: Gonyalax
Daniel Tučka: Den, kdy se zastavilo město
Leonard Medek: Paraboloid doktora Barina
Jan Pohunek: Otázka elegance

Excelsior, gentlemani!
editoři: Michael Bronec, Martin Stručovský
Nakladatelství: Straky na vrbě
Obálka: Tomáš Kučerovský
Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová
Rok vydání: 2014
Vazba: pevná
Počet stran: 664
Cena: 450,-Kč

Správně bychom měli vytvořit audiopozvánku, aby to bylo tématické, ale holt si ji budete muset jen představovat. Takže tedy...

První setkání fanoušků audiofantastiky. V pátek 21. listopadu od 15:00 do 19:00 proběhne ve smíchovské pobočce Městské knihovny v Praze další z našich mikro-conů. Čeká vás setkání s předními autory, nahlédnutí do zákulisí výroby audioknížek, ukázky i novinky. A hlavně možnost setkání lidí, kteří mají knížky do ucha stejně rádi jako vy.

Získejte podpisy oblíbených hvězd a vyzkoumejte jako první, co dalšího se chystá. Můžeme být i ošklivě komerční – Vánoce se blíží a nějaká ta placka s pěknou knížkou vám může ušetřit zběsilé pobíhání po obchodech v předvečer štědrého dne.

Na co se těšit? Program je bez záruky a orientační, ale slibujeme, že pokud něco ubereme, nahradíme to něčím nejméně dvakrát lepším!

15:00 Jiří Pobuda a Míla Linc: „Barevné“ audioknihy Strak na vrbě (Stín Černého hvozdu, Zelená, Stín modrého býka)

15:20 Walker a Volf: Jak se vyrábí audiokniha

15:35 Zdeněk Pobuda, František Kotleta – Bratrstvo krve

15:55 Vojtěch Hamerský: DIY audioknihy

16:10 Vilma Kadlečková: Mycelium

16:30 Velká diskuze (ptejte se, na co chcete, řekneme vám ještě mnohem víc!)

18:00 Petra Neomillnerová: Amélie

18:20 Štěpán Kopřiva: Asfalt (a dost možná ještě někdo další od WaV )

Na závěr to nejdůležitější: Městská knihovna v Praze, pobočka Smíchov, Náměstí 14. října 15. Knihovna je v budově bývalé smíchovské tržnice, nejlepší spojení metrem B na zastávku Anděl nebo tramvají 4, 7, 10, 14, 16 na zastávku Zborovská. Začátek v 15:00, vstup zdarma!